Železný Tomík

Jako každým rokem vyrazila skupina třineckých železných mužů i žen porovnat své síly s borci z ostatních koutů Česka na lodi, na kole a v běhu.

Byl to pátek jako každý jiný, když naši závodníci nastoupili do vlaku a zahájili tak několikahodinovou cestu skrze republiku. Po příjezdu na místo a krátké aklimatizaci postavili stany, najedli se a vyrazili do říší spánku.

Druhý den, den závodu, sobota, na kterou všichni poctivě trénovali byla tady. Všichni se hrnuli na snídani, při které si opakovali trasy a snažili se připravit sebe i svého kolegu na pasti, které by závod mohl přinést. Na zmatky naštěstí nezbyl čas, a tak se všichni oblékli a vyrazili si projet trasu na kola. Řeknu vám, jak jsem to vnímala. Všechny dvojice odpluly a najednou už stály udýchané v cíli s koblihou v ruce. Až později jsem se dozvěděla, že několik našich šikulů si skoro dvojnásobně prodloužilo trasu na kole, či v běhu, ale to už k tomu patří a jak se říká, příště budou vědět. I přes všechno to špatné se nám, jakožto oddílu, podařilo obsadit pár pěkných míst na "bedně" a tím pádem se zapsat do historie něčeho tak specifického, jako je Železný TOMík


Hodnocení článku

4.3

Autor článku:
Ania

Délka členství není známa

Cílevědomá, přátelská, někdy nabroušená a ostrá jako břitva. Značka: pokoru se teprve učím.