Železný tomík 2017

Další rok je za námi a s ním i tradiční závod Železný Tomík. Železný Tomík poměřuje síly dvojic mezi jednotlivými oddíly v disciplínách: jízda na kánoi, jízda na kole a běh. Mimo to si tento víkend užijeme spoustu švandy, zdravého soutěžení a spřátelení se s dalšími oddíly. Každý ročník závodu je výjimečný a pokaždé něčím zvláštní. Čím byl unikátní tento rok? To se dočtete níže.

Železný Tomík nezačíná dnem odjezdu do Litoměřic, ale už pár týdnů dopředu se nováčci na schůzkách učí vodáckou akademii a zkoušejí si řídit a jezdit v lodi a starší si to, co po roce zapomněli, znova připomínají, anebo zkoušejí post kormidelníka, který doteď nedělali. Ačkoliv bylo naplánováno velké množství tréninků, příroda k nám byla tak nakloněna, že se tréninky zkrátily na jeden víkend u nás na Olši týden před závodem. Ale i přes to všechno jsme se snažili naše závodníky připravit, jak to jenom šlo. Kolo a běh jsme nechali už na každé dvojici.



Začátek akce jsem kvůli škole prošvihnul, takže jsem do Litoměřic dorazil později. Už z nádraží jsem viděl naši dodávku, tak jsem věděl kam zamířit. Vypadalo to, že měli všichni náročnou cestu, protože se jim do ničeho moc nechtělo. Kluci hráli karty, Strom běhal po kempu, Donald s Mikulášem někde chillovali a ostatní zvolili, že se budou dívat na hokej. Od páté hodiny jsme si mohli jít vyzkoušet jízdu na kánoích na Labi. Jelikož my v oddíle jezdíme na nafukovacích lodích, které nejsou tak vratké jako laminátky a plasťáky tady, bylo moudré si to všechno ještě před závodem osahat. A to jsme opravdu udělali dobře.



Nejlépe to poznali Buldok a Vašo, kteří při své hádce na lodi zjistili, jak veškeré zbytečné pohyby a negativní energie můžou loď převrátit. A tak se taky stalo. Kluci si zaplavali, já taky, protože jsem je v tom nemohl nechat jen tak a pánové pořadatelé si vyzkoušeli záchranu. Všichni už usušeni a potrénovaní jsme si ještě řekli, že si dáme softball. Zahráli jsme si, zjistili jsme, jak na tom jsme se softballem a večerku jsme nějak zbytečně neprotahovali, protože jsme chtěli být další den všichni čilí. 



V sobotu po snídani to bylo jako klasicky vyndání a úprava kol, rozdělení startovních čísel, seřazení se na startu, poslední pokyny a Start! První hlídky vyrážejí. Začínali muži, pak dorostenci, ženy, dorostenky, žáci, žákyně a jako poslední tomíčci a minitomíčci. U nás to konkrétně vypadalo takto. Mikuláš s Donaldem s nejlepším začátkem vyrazili jak šíp. Po nich Smíšek s Laurou, které bohužel zápasily se svou lodí, Vojta s Adaszem ti zápasili sami se sebou, Losos a Paszo, kteří vyrazili taky s velkou vervou, Čenda s VítRem, ale moc větru v plachtách neměli, Buldok s Vašem, kteří na hádku mezi sebou ani nepomysleli. Wiki s Niki taky schytaly plasťáka a po nich Klárka s Leou, které taky trochu zápasily s sebou.



Mezitím než odjeli všichni, se zas některé hlídky začaly vracet. Musím všechny pochválit, ukázali jste ostatním, že jezdit umíte a nejenom hlídky jako MikiDonald, SmíšoLau, LososPaszo, WikiNiki, kteří dojeli z5 na start jak Páni. V takové rychlosti jako nikdo jiný. A to opravdu nepřeháním Miki s Donaldem měli na konci velkou rychlost, SmíšoLau jsem v té rychlosti ani nepostřehl, Losos a Paszo kteří to zvedli na zadní a podobně. Ale i všichni ostatní nezmiňovaní, kteří i po ne zrovna ideálním startu dojeli zpět tak jak měli. V tuto chvíli se všechny tyto dvojice rozprchly na kolo a běh a tak jsem ztratil přehled o tom, jak si vedou, ale museli jsme na vodu vypravit naše nejmladší hlídky Elu s Beou a Mikyho se Stromem.



I tyhle hlídky jely pěkně, mnohem lépe než všechny ostatní. Nějak se to všechno rychle seběhlo, že jen co jsme vypravili poslední dvě hlídky, ostatní začali dobíhat. Nezapomněli jsme je pořádně před cílem podpořit a dostat z nich to nejlepší. Závod pomalu skončil a všichni začali odpočívat. Já s Macem jsme balili kola a ostatním nechali oddych, oběd apod. Moc dobře jsme věděli, že budou potřebovat dobít baterky po tomhle náročném závodu, do kterého jim svítilo slunce. No a Jak naši dopadli? Peckovně! MikiDon druzí, SmíšLau druhé, WiNiki druhé, Klea třetí, Mikistrom druzí… No nádhera. Ale ostatním patří taky veškerá poklona a nejenom za dokončení závodu.



Všichni se předvedli, dali do toho srdíčko, ví, kde se zlepšit a snad si to hlavně užili. No největší překvápko nás čekalo na konci, kdy jsme byli vyhlášení jako oddíl na prvním (děleném) místě spolu s Kadety Červený Kostelec. Dostali jsme luxusní dort, který jsme potom jako oddíl snědli. (A byl fakt luxusní, tak se do příštího roku snažte, ať zas máme další takový

Hodnocení článku

5

Autor článku:
Kufi

Členem oddílu 7 let

Zapálený, bláznivý, hrr, věrný, spolehlivý. Prostě velké psisko.