Pán prstenů 2017

Můj drahý tomíku, jednou ses mě zeptal, jestli jsem ti řekl všechno, co bys měl vědět o mých dobrodružstvích. No, upřímně řečeno to, co jsem ti řekl, byla pravda, ale nebylo to úplně všechno. Nyní je čas, aby ses dozvěděl, co se doopravdy stalo...

... Psal se rok 2017, kdy se v okolí obce Radenice v kraji Vysočina začalo proslýchat, že se znovu objevil ten Prsten, Isildurova zhouba, prsten moci zlého pána Saurona, který ho volá zpět k životu. Proto byly svolány do Roklinky zástupy dětí z Třince, aby utvořily společenstva a zbavili Středozemi této hrozby.

Rasu elfů reprezentovali elfové Klárka, Lea, Prokop, Marťa, Milan, Deny, Miky a Vašo.

Z trpasličích podzemních měst se dostavili Buldok, Palo, Strom a Kuba.

Rasu lidí a společenstva si na starost vzali hraničáři Vojta, Rudek, Adasz a Marek.

Ovšem nejdůležitější úlohu sehráli ti, do nichž by to nikdo neřekl, malí mírumilovní hobitci Čenda, Eliška, Mája, Dominik, Bea, Anča, Honzík, ciotka Beatka, VítR, Chip, ciotka Anetka a Filda, jež na sebe každý den brali TO břemeno, které nesli blíž a blíž hoře osudu.

Těchto osmadvacet odvážlivců vytvořilo čtyři společenstva, která se nebála vydat zlu naproti. Další den se všichni ozbrojili, elfové si vyráběli šípy, trpaslíci upravovali své sekyry, hobitci a hraničáři ostřili své meče, aby byli připravení na všechny druhy nepřátel, jenž se jim chtěli postavit do cesty.

Poté, co byli všichni ozbrojeni, se společenstva vydala vstříc vrcholům Caradrasu, kde se musela skrývat před Sauronovým okem, což se ale nepodařilo a družiny byly nuceny se vrátit a dostat se na druhou stranu hor skrz pevnost Khazad-dûm, v obecné řeči nazývanou Morie. Starobylá pevnost byla velkým temným bludištěm, které bylo tak temné, že naši hrdinové museli jít poslepu. Nakonec došli všichni, ale tím Morie neskončila. V obrovských síních se nacházely sloupy, jež měly na sobě moudra prvního z trpaslíků Dúrina I. Nesmrtelného a pomocí nich se otevřely brány Morie a společenstva tak mohla bez větších obtíží opustit pevnost, aniž by přivolala skřety nebo Balroga.

Cesta z Morie směřovala dolů do údolí kde se mezi Mlžnými horami a řekou Anduínou rozléhá Lothórien hvozd, ve kterém přebývali elfové, jež nás pohostili. V Lothórienu se družiny odebraly na výlet k Velkému Sklenskému jezeru, jehož voda dodala všem síly a všichni tak mohli na chvíli odpočinout od strastiplného putování. Navečer jsme byli elfy vyzváni, abychom přespali v Lothórienské divočině. Skupinky dostaly svého průvodce a noc trávily v lese.

Další den už se Společenstva musela vydat dál. Opravila zbraně, zlepšila se ve svých odbornostech, ale tento den byl pro společenstva dosti smutným dnem. Od rána napadaly naše družiny hordy skřetů, které se je snažily vytáhnout z kruhu a polapit, a k večeru skuruti společenstvo přepadli a ze statečně se bránících hrdinů zabili Boromira, bojovníka Gondoru. Jeho smrt jsme nemohli dlouho oplakávat, jelikož jsme museli ze Sarumanových spárů zachránit statečné Rohiry. Ti byli hlídání dvěmi přivázanými skřety, ale chytrou lstí se dali přechytračit a obejít. Rohirové byli později vyzývání našimi družinami a jejich náborovými spoty k tomu, aby se přidali k bitvě o Helmův žleb.

Bitva byla krutá a vyrovnaná. Dlouho se válčilo a dlouho nebylo jasno, která strana zvítězí. Díky odvážnému výpadu však Rohan tak tak zvítězil a skurutí armády byly rozprášeny. Následující den byl deštivý, blátivý a studený, jako by někdo věděl, že se tento den měli všichni vydat skrz mrtvé močály a taky tak bylo. Mrtvé močály způsobily, že společenstva dostala hlad, a tak se další den museli postarat o jídlo, nejprve lovením králíků a následném nezdařeném zabíjení králíků, neboť králíci páchali sebevraždy. Následně se družiny rozdělily a každá si uvařila toho svého - kuřecího.

Putování bylo hodně, a tak nadešel čas vzdělávání. Vydali jsme se na nedaleký hrad Pernštejn, kde kromě prohlídky měly děti tento den možnost projít si pár stanovišť s úkoly a stát se rytíři nebo panoši anebo si počkat na živé představení, které za moc nestálo. To jsme sice nevěděli, ale včas jsme unikli zpět do tábora. V táboře se vytvářely lucerničky a získávaly další odborky, protože společenstva dostala těžký úkol, a to vydat se po stezce mrtvých a najít … kámen, který způsobil to, že se na stranu dobra v boji proti zlu přidají mrtví. Toto se podařilo a následující den mohly být družiny klidnější, ačkoliv je tento den čekalo těžké dobývání.

 Prvně musela každá skupinka dosadit, co nejvíc vojáků do města Osgiliath a osvobodit ho od temných sil, ačkoliv jim v tom bránily prstenové přízraky, které se snažily pochytat odvážné bojovníky. Odpoledne všechny čekal ještě těžší boj, a tím byla obrana Minas Tirith, která byla krutá, těžká a vyčerpávající, ale zdárná. Společenstva se mohla těšit z dalšího vítězství, a proto si další den mohla dopřát trošku odpočinku v domech ozdravování, kde se hrál středozemský softball.

 Všechno zlo ještě zničeno nebylo, onen Prsten ještě pořád existoval a následující den se musel zničit. Společenstva musela dojít k hoře osudu. Tu museli najít hobitci, cesta se skrývala v šifrách, které museli vyluštit. Klidné luštění hobitkům zajišťoval zbytek společenstva, který se snažil upoutat pozornost Saurona. Jakmile bylo vyluštěno, společenstvo žlutých se vydalo na cestu, na které muselo ještě prokázat, že jsou hodni toho dostat se k hoře osudu. Ačkoliv byli stíháni společenstvem modrých, žlutí se dostali k hoře osudu první a hobitci Filda s Anetkou vhodili prsten do Hory osudu. Prsten byl zničen a dobro zvítězilo.

Následující den jsme se připravovali na odjezd, uklízeli tábor a uklízeli i sami sebe. Hledali jsme ztracené věci a balili se. Večer se připravilo grilované maso a později se v týpí zahrálo na kytaru, na kterou hrál Míra, který nás přišel poslední den navštívit. Rozdali jsme odměny a naším „Když nás moře volá….“ jsme se rozloučili s táborem.

 

A tak milý tomíku, tohle bylo mé čtrnáctidenní dobrodružství se skupinou fajnových dětí a vedoucích, ve kterém jsem si užil hodně legrace, smíchu, dobrodružství, těžkých bojů a okamžiků, kdy se zdálo, že nás všechno zlo porazí, ale tito malí tomíci nám všem pomohli najít zase správnou cestu, protože né všechno zlato se třpytí, ale né každý, kdo bloudí je ztracený.

Hodnocení článku

5

Autor článku:
Kufi

Členem oddílu 7 let

Zapálený, bláznivý, hrr, věrný, spolehlivý. Prostě velké psisko.