Cyklománesovka #Másla!

déšť, chlad, kola, a pár skvělých kluků, co se nebojí šlápnout do pedálů!

Je 2.9.2017 6.30 probouzím se do deštivého dne, rychle čekuju internet, zdali to někdo z Másel vzdal a nejede. Nic. Posbírám si věci na kolo a pomalu se oblékám rychle posnídám a dám si kafe. "Nejsem máslo! akci neruším, však to je jenom deštík" říkám si a nasedám na mé kolo.

Venku je o dost chladněji než doma, ale už jsem vylezl tak není cesty z5. Říkám si, že zajedu do Návsí pro pumpičku na kolo, protože mám zadní lehce ušlé a pak hurá do Třince. V Návsí jsem nakráčel dovnitř a k mému překvapení tam byli jenom důchodci. „A! nějaký cyklista se ozývá vůči mé osobě.“

„Brý den, jsou tu tomíci od nás z Maracaiba?“ ptám se, abych zjistil jaktože nemohu nikoho od nás najít.

„Byly tu dvě holky a ty jsme poslali domů a pak jeden mládenec a toho na Warcop.“ Dostal jsem jako odpověď. No nedá se nic dělat za bráchou na Warcop nejedu musím spěchat na sraz. Pršelo jenom po Hrádek. V Bystřici už bylo bez deště a celkem teplo. Říkal jsem si, že by to mohlo být dobré, protože bez deště a pod mrakem je tak akorát počasí na kolo. Do Třince jsem dojel s několikaminutovým předstihem, který jsem využil k tomu, abych si zajel k Macovi pro klíče od loďky. Vracím se rychle na sraz, kde na mě čeká Máslo, Losos a Danoo. Dali jsme si minutu ticha za Stračenu, kterému bylo zakázáno s náma jet. (Věříme, že nejsi máslo, a že rodiče umí být někdy hodně starostliví). Paní na registraci nám hodně přály, chválily nás, že jsme stateční a dobří, když jedeme v tomhle počasí a za zvuků aplausu jsme ještě rychle vyjeli směr loďka, abych si vyzvednul lékárničku.

Jediná povolená cesta byla 25 km, tak jsme se vydali vstříc dešti do Dolní lomné. Cesta ubíhala rychle, všichni jsme jeli v podobném tempu a zastávky jsme dělali jenom na kontrolách. První byla U Miarky, rychle jsme orazítkovali, vyslechli si ódy na to, že jsme 4 ze sedmi cyklistů letošního ročníku a jeli dál. Na karpentné se lehce rozpršelo, ale nikdo z nás si z toho nedělal žádné starosti. Předemnou Máslo, pod kterým jakoby se ani terén neměnil, jel pořád stejně, za mnou máslo s lososem, kteří se mi lepili na zadní duši, ale jeli jsme. Kontrola číslo dvě byla Pod Kozubovou. Doufal jsem, že si v restauraci dám teplý čaj nebo kafe, bohužel byla hospoda zavřená, tak jsme si vedle v obchodě koupili po nanuku a vydali se dál. Návsí Warcop. Tam sice nebyla naše kontrola, ale v boudě seděl Shaun a Adolf…. teda Alfons nebo Alfréd. Tak jsme se s něma dali do řeči, jak jim to jde, jak se jim funkce pořadatelů líbí apod. V tom nás ještě potkali Lososoví rodiče a Dominik, kteří se vydali pěšky. Dozvěděli jsme se, že i u Lososů doma ráno byly rozbroje o tom, jestli Losos pojede nebo ne, ale nakonec se rodiče dobře rozhodli. Z Návsí do Lomné to už je kousek tak jsme to zajeli raz dva. Dostali jsme diplom a tatranku, a zase jsme si vyslechli jací jsme stateční. Dali si čaj a vyrazili nazpět.

Cestu zpět jsme volili nejrychlejší, a tudíž kolem kolejí a cesty od Jablunkova po Třinec. Nejrychlejší teda byla, hlavně tím, v jakém jsme jeli tempu. Ani poslední kilometry na Tour de France nemají takovou rychlost, jakou jsme měli my. Možná už každý viděl vidinu teplé sprchy doma nebo ho jenom ego nedonutilo zpomalit a ukázat ostatním, že je máslo. Šťastně jsme dojeli do Třince, kde jsme se rozešli do svých domovů.

Dobrá akcička, příště by to možná chtělo i víc kilometrů. A i když bylo horší počasí, tak nebýt máslo se někdy vyplatí!


P.S. Ti co byste se chtěli přidat na nějakou další akci s Másly, tak se nebojte toho, že bychom vás ztrhali. Tempo a náročnost akce se vždycky přizpůsobí tak, aby ji všichni zvládli a měli z ní dobrý pocit! #peace!

Hodnocení článku

5

Autor článku:
Kufi

Členem oddílu 7 let

Zapálený, bláznivý, hrr, věrný, spolehlivý. Prostě velké psisko.