Skalka

Čekal jsem zda přece jen nebudou běžky, ale je to marné. Takže si zajdeme na Skalku ze strany kde nechodíme často..... Takhle začínal úvodní popis akce na webu. Bohužel sněhu je v této zimě opravdu málo. Nevadí. Vyrazíme směr Skalka.

Já s Laurou vyrážíme z nádraží v Bocanovicích s Anežkou, Krtkem, Vašem, Májou, Eliškou, Mikym, Vojtou, Prokopem, Kryštofem, Honzíkem, Klárkou, Leou, Anetkou, Chipem, Fildou, Palem, Buldokem a Stačenou.

Plno lidí a krásné mrazivé, ale slunečné počasí. Po cestě klucí jako obvykle rozbíjejí led, pak hrajeme oblíbené čísla a povídáme si o všem možném i nemožném. Na chatě si dáváme výbornou polévku a pak míříme zpět do civilizace.

Cestou dolů nás čeká neuvěřitelná spoušť způsobená větrem. V létě se prohnalo pár větrných smrští a na podzim taky. Tam kde stával vzrostlý les, je jen velká planina plná pařezů a zlomenných kmenů. Odtěženo a uklizeno, ale tahle jizva zůstane dlouho. Les, jak ho tu známe, tu nebude dříve než za 40 let. Statný, vzrostlý, poskytující stín a úkryty na hry.

Dole se nezapomeneme zastavit u Tadka a dát si při čekání na vlak něco sladkého. Mňam.

Hodnocení článku

3

Autor článku:
Maco

Členem oddílu 34 let

Velký kávomil obdařený božskou trpělivostí.