Za jeleny

Pohodová podzimní procházka při sluníčku

Naše procházka začala v loďce v devět, kde se sešli všichni přihlášení kromě Veve. Navíc jsme se však potkali s Toniou, kamarádkou Máji, a tak se nám počty krásně srovnaly. Předtím než jsme vyšli, nafasovali Chip, Stáča a Vojta mapu, aby si mohli vyzkoušet vedení akce a trošku oprášili své znalosti práce s mapou. Vydali jsme se tedy přes Sosnu na Jahodnou a užívali si sluníčka a krásného počasí.

Na Jahodné jsme se zastavili na louce ocúnů, jejichž sezóna už sice pomalu končí, ale přece jen jich bylo ještě dost. Cestou k vendryňským vápenným pecím jsme potkali na cestě užovku hladkou a libovali si v tom, kolik nádhery v té naší přírodě máme. U pecí jsme si dali pauzu a krátký exkurz o tom, proč a k čemu tady ty vápenné pece vlastně jsou.

Pak nás čekal dlouhý kopec nahoru na rozcestí, kde jsme se pustili do hraní čísel, které nám vysvětlil Chip. Pochopili všichni, a tak jsme se mohli pustit do skákání do křoví a schovávání za stromy. První kolo nám kvůli ne úplně dokonalému terénu trošku trvalo, ale pak už se to rozjelo. Cestou kolem obory, která vede kolem hranice jsme potkali krásnou laň, která asi utekla a štrádovala si to kousek před námi "mezi ploty".

Netrvalo dlouho a už jsme byli opět na Jahodné, kterou jsme ale tentokrát chtěli obejít z druhé strany, a tak jsme se objevili na louce pod sjezdovkou. Tady jsme zahráli pár kol hry na jelena a pak se pomalu, ale jistě blížili zpět přes Sosnu do loďky. To se nám dokonce povedlo o hodinku dříve, a tak jsme si dali ještě jedno kolo petanque a kolem čtvrté se rozešli domů.

Hodnocení článku

5

Autor článku:
Smíšek

Členem oddílu 17 let

Je všude tam, kde je potřeba roztlačit kamion, přenést obří balvan, nebo něco rozdrtit kladivem (třeba kost). Jinak naše máma, ségra, opora.