72 hodin v Janíkovém sedle

ne ne ne. Letos žádné Chorvatsko, žádné Maďarsko, žádné ulívání. To ne, letos jsme si pěkně mákli v Kopřivnici. Letošních 72 hodin byly plné práce, práce a práce

Jak už z názvu akce napovídalo, Akce pro pořádné makáče, dříče a pracanty. To jsem netušil jak moc jsem měl pravdu. Zvyklí na minulá léta a kostelové Chorvatsko, hravé Maďarsko, anebo jenom obyčejné loďkové brigádničení, během kterého si práci sem tam proložíme hrou, jsme se vydali na pomoc RADAMOKu do Kopřivnice do Janíkova sedla.

Sraz jsme měli v 6 na nádraží tak, abychom v Kopřivnici nebyli na oběd. Srazili jsme se tedy Já, Smíšek, Maco, Losos, Vojta, Miky, Rudek, Chip, Floppy, Ondra, Adam, Ania, Kanti, Buldok, Palo a Danooo. Spolu jsme vyjeli vstříc Kopřivnici. Z Kopřivnice jsme se svižným pochodem dostali až na hájenku, kde se místní obyvatelstvo zrovna probouzelo zpět k životu. Žádné oplétačky kolem, rychle se převlíct a jdeme makat. Náš oddíl byl rozdělen na tři skupiny: Kanti, Ania, Floppy a nějací kluci, Miky, Vojta, Palo, Buldok a Chip? myslím ti natírali pergolu. Já se Stračenem jsme se chytli křoviňáku a trošku jsme pokosili okolo chalupy a zbytek, ten šel do lesa tahat dřevo na pozdější zpracování. Takhle jsme jeli až do oběda. Na oběd Grilované kuře, trochu klidu a pak znova rovnou do práce. Já, Stračen a kluci co doteď malovali jsme se chopili zpracování dřeva, takže jeho nasekání a uložení, holky ještě malovaly a zbytek dotahal a naložil zbytky dřeva. Nakonec jsme se sešli všichni na placu a štípali jsme o sto šest. Večer už nebylo nic moc co vymýšlet. Umyli jsme se, najedli a tak nějak po jednom odpadli a šli spát.

Další den jsme vstali tak nějak lidsky (ani ne brzo, ani ne pozdě), posnídali, umyli se a bez nějakých řečí šli dodělat, co jsme předchozí den nestihli. Takže jsme se znova chytli seker a kalačů, a šli jsme štípat. Hned z rána to chtělo asi trošku volnější tempo pro naše rozležená těla, ale do varu, do toho správného rytmu kdy to všechno šlapalo jak mělo jsme se dostali raz dva a do oběda jsme poštípali všechno co jsme měli, takže jsme na oběd nešli s rozdělanou robotou, ještě že tak. Na oběd byla výborná zelná a po obědě jsme se jenom sbalili a vydali se domů.

Opravdu nijak nepřeháním, celý víkend jsme makali, tak jak jsem psal, takže zápis není nějaký květnatý, ale spíše strohý popis. Teď jak si na to zpátky vzpomínám cítím stejnou únavu jako v neděli potom co jsme skončili. Díky moc všem co zde byli, RADAMOKu jsme ukázali, že se práce nebojíme, a upřímně si myslím, že jsme jim svým výkonem vytřeli zrak.

Hodnocení článku

5

Autor článku:
Kufi

Členem oddílu 7 let

Zapálený, bláznivý, hrr, věrný, spolehlivý. Prostě velké psisko.