Vzhůru na Kozubku

Ještě v pátek večer jsem zvažoval zrušení akce. Přihlášena byla jen Mája s Vaškem, což nebyl úplně ideál. No naštěstí vše zachránila rodinka z Dolní Lomné a nahlášení se Anežky s Krtkem. Bylo tedy jasno, akce bude!

V sobotu byl sraz v přívětivých 8:00, ačkoliv nechápu, proč jsem ho dal na tak brzy. Přeci jenom jel vlak až o půl a tak jsme si museli chvíli počkat. Překvapením byl fakt, že se do Třince dostavil jen Vašek a Mája. Přesto jsem kupoval lístky pro čtyři děti, ač jsem dva vůbec nevyužil. Anežku s Krtkem jsme totiž potkali až po dojezdu do Bocanovic. Ba co více, přítomna byla nejen Anežka s Krtkem, ale také Matěj s Felixem, které jsme pro naší vycházku samozřejmě přijali s otevřenou náručí.

Záhy po zahájení cesty jsme se rozhodli zpestřit si túru Čísly a hrou Ano/Ne. Čísla všichni znají, ale smysl hry Ano/Ne spočíval v zákazu používání slov Ano (Jo) a Ne. Velmi brzy se ukázalo, že problém bude mít Krtek, který asi po třech stech metrech přišel o všechny tři životy. Aspoň trochu lépe na tom byla Mája, ale její neustále otázky, kterými chtěla nachytat všechny přítomné poněkud postrádaly moment překvapení a sama Mája taky poměrně rychle poztrácela pracně nabyté životy. Hra se tak postupně zúžila v primární souboj Vašek vs. Já!

Cesta utíkala velmi rychle. Kromě Čísel jsme si jí zpestřili také prohlídkou starých sklepení u Kykuly a samozřejmě neustálým povídáním si. Mimochodem ony sklepení vřele doporučuji na další Kukavůz, poněvadž jsou očividně centrem setkávání všemožné zvěře lidské rasy. Nicméně přesto všechno jsme na Kozubovou dorazili v přívětivém čase přesně na oběd. Během něj se zjevil další souboj, tentokrát zelná vs. gulášová. K mému malému překvapení vyhrála v počtu tří kusů gulášová, tudíž má volba zelné polévky zjevně špatná.

Polévky však rychle našly uložení v našich tělech a my mohli pokračovat dále. Vypadalo to na závod s časem, nicméně díky Matějové znalosti místního terénu jsme zvolili cestu po staré sjezdovce a ušetřili tak několik cenných minut. Celkově se šlo dolů výrazně lépe, což nakonec zapříčinilo půlhodinové čekání na vlaku v Bocanovicích. Klobouk je nutno smeknout před rodinkou z Dolní Lomné, která mohla zamířit domů, ale místo toho s námi čekala až do příjezdu vlaku. Za to zaslouží malý bezvýznamný plus, který si ale mohou zapsat všichni zúčastnění. V takovém krásném počasí byl hřích zůstat doma.

Hodnocení článku

5

Autor článku:
Šnek

Členem oddílu 17 let