Velký Javorník

I když je nás v oddíle hodně, tak někteří jsou peciválové a ráno se nás tedy sešlo méně, než by se mi líbilo. O to větší pochvala všem, kteří se vydali na hory, i když nesvítí sluníčko. Na nádraží jsem přišel já (Maco), Vojta, Chip, Miky, Bea, Čenda, Domino, Krtek, Anežka, Anetka a Strom.

Jeli jsme čtyřmi vlaky a po více než dvou hodinách jsme vystoupili ve Véřovicích a sešli se s Mirem, který už tady dojel z Ostravy. Počasí nebylo nějaké krásné, ale nepršelo a nebylo špatně. Docela příjemnou cestou jsme vystoupali na náš dnešní vrchol Velký Javorník. Tady jsme vylezli jen tak tréninkově na rozhlednu, trénink proto, že nebylo skoro nic vidět, protože na vrcholu byla mlha. Když jsme se „pokochali“ výhledy, tak jsme zalezli do místní útulny. Malá, ale opravdu útulná. Trochu jsme se ohřáli, dali si polévku a opět jsme se vydali na cestu.

Cestou dolů jsme si povídali a tak nám to vcelku utíkalo. Probrali jsme možností expedic a taky jsme se dostali na téma, jak šílení musí být skokani na lyžích, když skočí dolů. Vlak jsme sice nestihli a tak jsme změnili trasu vlaku a jeli další za hodinu, ale dojeli do Třince stejně.

Bylo dobře. Škoda, že někteří to nezjistili.


Hodnocení článku

5

Autor článku:
Maco

Členem oddílu 35 let

Velký kávomil obdařený božskou trpělivostí.