Zimák 2019 - Kytice

Ač se to nezdálo, a všude po cestě do stříbrných hor jsme se potkávali s roztátým sněhem a všudypřítomnou zelení, ve Stříbrných horách ještě sníh čekal na nás, ať si užijeme. A doopravdy ke konci zimáku už se to začalo lámat a natávat, ale to až později….

Letošní zimák ve Stříbrných horách. Stříbrných horách, zase? To je tam kde mají ty škaredé lustry, divné záchody apod.? Ano přesně tam. I přes tyto věci se nám ta chalupa, která je v rozumné vzdálenosti, líbí. Někteří z nás k ní už mají vytvořený vztah, někteří ji snášejí, ale důvod, proč jsme zde měli i další zimák je to běžkařské okolí. Nejenom, že na mapách vidíte různé běžkařské stopy, nejenom že stačí vyjet za chalupu a pustit se jen tak, na louce po sněhu, kousek od nás je totiž i Praděd! A každý správný tomík z Maracaiba, co se poblíž nachází, se na něj chce podívat!

               Zimák se táhl v duchu erbenovské Kytice. Každá skupinka měla na starost jednu báseň, kterou nám večer předvedla (Vodník, Polednice, Svatební košile, Zlatý kolovrat), i když v jejich podání to bylo jenom četba spojena s pohybem. Některé herecké výkony byly až dech beroucí. Mám na mysli trojrole dům, hrad, jeskyně. Krom toho různé hry byly laděny k postavám a tématům, které se objevovaly v básni, jež připadla na každý den.

               Letos jsem trošku prošvihl příjezdový den, ale po 3hodinách spánku různě ve vlacích jsem našel naši skupinku vzadu za barákem na louce hrát honěnou s běžkami. Někdo hrál honěnou a snažil se utéct nebo někoho chytit, pro někoho to byla výzva, jak se hýbat a nepadat s běžkami na noze, ale i to je způsob, jak se naučit na běžkách. Odpoledne byly v plánu Rešovské vodopády na běžkách tam a zpátky, ale plán trochu nevyšel. Já s Lososem jsem jel s těmi rychlejšími, jednak abychom našli rozumnou trasu, a jednak abychom stihli projít Rešovské a pohlídat běžky těm co přijdou po nás. Za námi jel Maco s těmi „středními“ a po něm jely Kača a Smíšek s „Kokosy na sněhu“ Nikdo z nás se tam nedostal, Ale my s lososem jsme přelézali/ přeskakovali elektrické ploty, ujížděli stádu koňů v jejich ohradě a podobně. Maco spíš vymýšlel alternativní trasy k naší chalupě, trošku se ztratili, ale pst. Tak či onak nás to zabavilo až do večera čili pak už bylo v plánu jenom povečeřet, umýt se a jít spát.

               Další den ráno jako obvykle, budíček, rozcvička snídaně, po snídani se umýt a vyrazit znova na běžky. Jenom tak do oběda jsme si vyjeli na Sfingu a zpět. Malí přímo, větší oklikou kolem dokola, tak abychom si užili pár sjezdů po loukách a trochu toho parádního počasí. Během cesty samozřejmě každý ještě vymýšlel nějaké brikule, aby večer při táhnutí v hře o trůny mohl vypálit rybník tomu druhému. Po obědě jsme měli problémy s polednicí, jednak jsme se ji snažili utéct anebo najít svázat a chytit. Večer jsme si ještě zasoutěžili v Riskuj a poslechli si, jak se Kačenka měla v Thajsku, ale potom už bylo třeba jít spát a připravit se na Velký den.

               Velký den, pro nás, teda aspoň pro mě. Minulý rok nám Praděd nevyšel, tak aspoň teď! A vážně že jo! Parádní počasí celý den no paráda. Ráno jsme vstávali všichni včas rychle posnídat sbalit si věci a rychle vyjet směr autobusové nádro. V mé průzkumné jednotce byli Stračen, Vojta, Chip, Vašo a Buldok ze autobusové zastávky nás autobus vzal na Ovčárnu a pak jsme se sami vydali prvně na Praděd, což bylo úplně nádherné, sluníčko pohodička cesta, i když nahoře bylo trošku klouzavo a dolů. Po cestě dolů jsme potkali Maca a Lososa s jejich skupinkou, přišla výměna nadšení, a každý se pustil zase svým směrem. Zpátky v Ovčárně jsme potkali Smíška s Kačou a jejich skupinkou, kde proběhlo to co s Macem a Lososem, čili výměna nadšení. Náš výlet nekončil jenom trasou Ovčárna – Praděd – Ovčárna. My jsme to měli vzít ještě nahoru přes Vysoké hole až na skřítek po hřebeni, což pro nás představovalo z Ovčárny vyšlapat sjezdovku a pustit se po hřebeni. Vedle sjezdovky jsme se pokochali Petrovými kameny, ale aby nás Vítr neodvál zpět, tak jsme se radši pustili dopředu v cestě. Hřeben byl zmrzlý, a jelikož tam předtím turisté našlapali, měli jsme místo stopy tankodrom, s různými kopečky, který jsme si zprvu užívali a trošku si měřili ega v tom, kdo se déle udrží na nohou, ale šestý kilometr už nám to začalo lézt krkem. Abychom nabrali síly do další cesty, tak jsme pojedli někde v závěji, aby nám oběd neodfouklo, napili se a vydali se dál. Boule a hrboly už nás moc nebraly, tak jsme si vymysleli novou cestu. Z jelení studánky dolů, menším korýtkem, přes les, kde místy byla stopa, která připomínala spíš schody, ale na dobrodružství to neubíralo. Touhle cestou jsme dojeli až na Alfrédku, kde jsme narazili na magistrálu, odměnu za veškeré hrbolky, tankodromy, kořeny a stromy v cestě. Touto krásnou stopou jsme se už z posledních sil vydali na Skřítek, ještě než jsme se objevili na Skřítku jsme, ale 2km sjížděli jenom tak dolů, až nás z toho nohy bolely. Na skřítku jsme si trochu odpočinuli, kde během toho zaznělo: „představ si, že až tady dojede Maco, tak toho budeme mít v nohách to samé co Elina. Chceš po celém dni být na tom stejně co Elina?“ Tato slova, jako by nám dala další dech, všechny síly se nám vrátily a my jsme ještě rychle vyrazili na místní okruhy a jedeme valíme. Navíc jsme si najeli nějakých 6km, protože pak už volala Kača, že pro nás jede, a tak jsme byli nuceni se vzdát a jet do chalupy. V chalupě jsme se postupně všichni myli, regenerovali a vařili večeři tak, abychom si po celém dni odpočinuli a všichni jsme začali mezi sebou sdílet svoje nadšení z cesty.

               Následující dva dny už nebyla žádná túra, protože v době, kdy jsme chtěli na túru, tak se nám rozpršelo. Jinak jsme hráli hry, a to buď venku na běžkách i bez běžek nebo uvnitř. Za zmínku stojí Kanadský fotbal, Tučňáčí fotbal (basket/běžky/házená), lidský slalom, nebo taky různé silové přetahovačky, Palermo, turnaj v Páce (kdy ze všech děcek na táboře Bea vyhrála druhé místo, silnější byl už jenom Buldok), Dabing a pirátská námořní cvrnkací bitva (ve které Spongebob rozdával řízky). Takto jsme se přiblížili pátku, kde děcka hledaly poklad a chytali kapra, což zvládly a večer jsme si udělali typickou žranici, kde jsme dojedli zbytky, a tak všechno, zazpívali a připravili se na odjezd. V sobotu jsme se pobalili, uklidili a vydali se domů.

               Možná Vám tento článek přišel více než zmatečný, ale moje pocity z toho je někdy těžké ukočírovat. Vrátili jsme se s fajn zážitky a prostě tak! Jedinou výtku mám k většině našim malíkům, Tomíkům a vlkům, a to jsou ty vaše mobily! O čem to je, když si ve svém volnu sednete a hrajete tam nějaký minecraft? To jste mě dost zklamali, že si ve vlastním volnu neumíte dát nějakou deskovku, nebo nějakou rozumnou hru. Zimák byl peckovní, hlavně ta první část ta běžkovací! Praděd úplně parádní, ale příště už bych to chtěl dojet až do chalupy. Takže máme se proč vrátit, aspoň já! 

Hodnocení článku

5

Autor článku:
Kufi

Členem oddílu 7 let

Zapálený, bláznivý, hrr, věrný, spolehlivý. Prostě velké psisko.