Letní tábor 2019 - part 2: Dědov

Druhá část našeho letňáku se konala 4 dny po cyklotáboře v Dědově. Dědov 300 let stará chalupa co má kouzlo. tak cca 5°C Metuje na koupání (naštěstí si tu teplotu drží od rána do noci pořád stejnou), Adršpašsko-teplické skály, prostě magie.

Tábor jsme začali jako obvykle. Srazem na Centru, dobalením dodávky a nastoupením do dopravního prostředku, ať už dodávky nebo vlaku, který vyjede vstříc naší vysněné destinaci. Já jsem si pro tento tábor vybral dodávku a do dodávky jsem dostal závozníky v podobě Rudka, Stračeny, Chipa a Vojty. Po nabalení a nastavení správného playlistu jsme vyjeli. Cesta utíkala celkem rychle playlist střídala konverzace a sem tam čůrpauza. To se nedá říct o zbytku skupiny. Maco s děckama totiž uvízl na dost dlouho ve vlaku a jejich cesta se hoooodně protáhla, a to tak že z příjezdu kolem 17h přijeli až kolem 23h. My dodávkoví jsme mezitím měli dost času nakoupit, vybalit, dostat seřváno od správce chalupy, pana Veselého, (u kterého je Veselé jenom to příjmení) a dost času na zahrání scythe.

Následující den začal jako klasický táborový den, ráno rozcvička, součástí které bylo vyčachtání se v Metuji, snídaně, hygiena atp. Dopoledne se dostavěly stany, aby to bylo jako správný tábor a my nespali v chalupě a vyrazili jsme na nedalekou stolovou horu Ostaš. Cestou se hrály čísla nebo jsme skákali jako ninjové přes kameny. Ostaš byl krásný jako vždy, na kočičím hrádku jsme se dostatečně vyblbli a cestu zpět jsme zvolili víc adrenalinovou, čili po vlastní ose. Po výletě jsme zahráli ještě pár her na seznámení, vytuněné rugby a večer jsme pozpívali.

Další den jsme šli do Teplických skal, což byl výlet na celý den. Do skal jsme se dostali taky nějak po vlastní ose a ve Skalách už jsme se snažili najít tvar skály podle nápisů. Od kamenů, které vypadaly že někoho zavalí nás vždycky zachránila skupina ninjů, která kámen vždycky parádně podepřela klackem. Dostatečně jsme se pokochali skálami a malebnými výhledy. Cestu zpátky jsme si taky odšlápli sami pěšky a ke konci už byla na všech únava dost znát, proto jsme na večer nic extra nevymýšleli, pojedli jsme, umyli se a ulehli, teda až na některé. Starší děcka a vlci měli ještě noční zpestření v podobě noční stezky na nedalekém hřbitově.

čtvrtý den tábora jsme zvolili takový herní, klidovější abychom si odpočinuli od předchozím dvou dnů plných chození, ale nelenošili jsme. Dopoledne jsme si zahráli pohybovou variantu piškvorek, které ač se to nezdá byly hodně napínavé, následně Ania s vlky obstarala další hru, kterou ani moc nevím o čem byla (omlouvám se). Po obědě byl chvilkový odborkový blok na šifry s následnou šifrovačkou, a k večeru jsme hráli hru vymyšlenou na cyklotáboře, soft-frisbee, která nás chytla stejně jako na Znojemsku a s námi i plno malých, kteří ji hráli prvně.

Následující ráno bylo trošku urychlené, protože jsme museli malé odvézt dodávkou do Adru a jedna dodávka vlků a starších tomíků odjela do Pece pod Sněžkou, aby zdolala nejvyšší horu České republiky. V Peci jsem se bál, jak to bude s parkováním, kolikrát budu vytočený a zda někde zaparkujeme. Naštěstí to měli pošefované nádherně a já jsem pošetřil své nervy dál na studia. Na Sněžku jsme se vydali po modré přes Obří důl, kdy jsme po cestě viděli tak 200 metrovou řadu na lanovku, což mi trošku znechutilo pohled na dnešní turisty, Oňuka, alpacy a pak už krásnou, i když trochu smutnou přírodu Krkonoš. Svižně jsme došli až do Obřího sedla, kde už jsme se dostali mezi dav turistů a z Obřího sedla na vrchol jsme šli skoro jak v koloně na pokladny v obchodě. Když si představím, že bylo vlastně pod mrakem, lehce zima a pracovní den, nechci ani pomyslet jak narváno tam musí být přes víkend. Krásné, že lidé mají zájem o hory, ale smutné v tom, že většina tam vyjede lanovkou. Na vrcholu jsme se moc nezdržovali, udělali jsme pár fotek, abychom přišli s důkazem a vydali se dolů po žluté přes růžovou horu. Výlet to byl peckovní a po zimáku, kdy jsme zdolali nejvyšší horu Jeseníků Praděd, to byl další zářez do pažby. Večer v chalupě jsme zahráli pár her, pozpívali a nachystali se na poslední den.

Poslední den jsme se museli chytit úklidu, bourání stanů, nalezení svých ztracených věcí a rozloučení se s místem. Tahle chalupa má prostě něco do sebe a vždycky to tu je fajn. Cesta domů už byla taková unavená a pochmurná, protože nás čeká celoroční čekání na další tábor.


... poprvé jsem byl v Dědově na TMLku v roce 2015 a tohle TMLko bylo pro náš oddíl dost památné, protože se zde sešlo všechno tak akorát, abychom si odsud odvezli plno keců, hlášek, zážitků a památných momentů, na které se v oddíle vzpomíná doteď , a proto když jsem zjistil, že se druhá část tábora koná v této Chalupě, uprostřed Adršpašsko-teplických skal, neváhal jsem ani vteřinu. Tahle chalupa má svoje kouzlo, které se promítlo do těchto dvou akcí tak, že tu akci ještě zlepšila, možná na pár sice nefunkčních, ale malebných detailů.

Hodnocení článku

5

Autor článku:
Kufi

Členem oddílu 7 let

Zapálený, bláznivý, hrr, věrný, spolehlivý. Prostě velké psisko.