Expedice DofE - Výprava za medvědím hovnem

S koncem července tohoto roku začala naše ostrá expedice DofE, která se odehrávala na Muráňské planině, na níž jsme vyrazili ve složení já (Stračen), Vojta, Rudek, Chip, Miky a Strom. Cestu tam i zpět vám bohužel nepopíšu, jelikož jsem je obě celé prospal, ale můžu zkusit popsat zbytek trvání naší třídenní expedice .

 Vše začalo doražením na místo a večeří u našeho čerstvě rozbitého tábořiště. Znaveni jsme zalehli do spacáků a usnuli.

Teprve ráno jsme se kochali krásami Muráňské planiny, která na nás působila divoce a majestátně. Sbalili jsme tábor a vydali jsme se vstříc našim dobrodružstvím a plněním našeho cíle, jež byl sběr a focení pobytových stop divé zvěře. Žel stopy jsme našli jen dvě. Myslíme si, že za to mohlo letošní extrémní sucho a moc tomu nepomohla ani zvýšená aktivita dřevorubců… Toho dne se nic již zvláštního nestalo, mělo se to však změnit dalšího rána. To jsme ale nevěděli a tak jsme po výborné večeři šli spát do srubu, ke kterému jsme v ten den došli.

Dalšího rána nás probudila záchranářská helikoptéra namísto Maca, který byl stejně překvapený jako my. Po přistání na mýtině poblíž srubu z ní vystoupil záchranář, který si to namířil rovnou za námi, aby nám sdělil, že po sléze budou potřebovat pomoct naložit zraněného dřevorubce. Proto jsme si to já, Maco a Vojta při druhém přistáním vrtulníku namířili přímo k němu. Zde již ležel dřevorubec odepnut z lana na kterém ho přivezli a byl ošetřován místními zdravotníky, které se po chvíli zvrtlo a dřevorubec se poprvé přiblížil smrti. Záchranářům se podařilo z její spárů vymanit. Když se vše uklidnilo, dostali jsme pokyn k naložení pacienta. Tam se začal ztrácet podruhé. Položili jsme ho zpět na zem, započala zběsilá resuscitace. Záchranáři se střídali v masáži srdce, mezitím mu podávali ampule s adrenalinem. Podali mu je celkem čtyři, než usoudili, že to je bezúčelné a že mu nedokáži pomoci…. A tak jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli, že hory umí nejen dávat, ale berou si také svou daň a to třeba i tu nejvyšší.

Poznamenání tímto zážitkem jsme se vydali na cestu zpět k parkovišti a zpět domů. I přesto jsme si expedici užili a těšíme se, co přinesou ty další. Protože jak říká Maco: „Zážitek nemusí být dobrý, musí být silný“. Což zážitky této expedice splnily na jedničku. 

Hodnocení článku

Článek zatím nikdo nehodnotil.

Autor článku:
Stračena

Délka členství není známa