Seznam článkůČlánek

Trasu jsme si vybrali klasickou 15. Po cestě máme možnost se potkat s našimi vlky na jedné z kontrol. Letos se kontroly ujmuli Ania a Losos. Cesta nám ubíhala dobře a jak bylo cítit, že přece jen sprchne, tak bylo nějak vlhko a dusno.

První úsek je celkem nuda po asfaltové cestě, ale hned za kontrolou s našimi vlky se odbočí na příjemnou cestičku kolem domu, kde vždy děti z místních chalup připraví občerstvení s dobrovolným příspěvkem. Neodolali jsme a zkusili výborný ostružinový čaj a buchtu a já jsem si dal i skvělý guláš. Prostě bomba. Celou dobu jsme potkávali známé lidi. Takže jsme se skoro každou chvíli s někým zdravili.

Na Kozubové jsme udělali trochu přestávku a pak jsme již šli jen dolů a cestou hráli hry. Teda hru. K další jsme se nedostali, nějak jsme zatvrdli u klasických čísel. Konečně cíl, trochu mlsů, placky, klobásky, frgál a další a začal déšť.

Naštěstí jsme měli čas a čekali jsme na konec deště. To se stalo a naše cesta na nádraží byla celkem v pohodě. Byla to dobrá, příjemná akce. Na konci mi Bára řekla, že ještě nikdy nešla 15 kilometrů. „No, tak to se nezměnilo,“ povídám „protože tohle bylo nakonec sedmnáct. Šli jsme ještě na vlak.“