Megoňky

Před touhle akcí proběhla schůzka, na které jsme zahájili nový školní rok. To bylo poznat i na účasti. Kromě mé maličkosti přišel i Míra s Luckou a jejich mrňouskem a Dodo, Bea, Čenda, Kryštof, Prokop, Matěj, Anetka, Anežka, Mája, Vašo, Eliška, Honza a Bára.

Tento den je počasí jak malované a jediné, co můžu zpětně označit za mrzutost, tak to jsou mizející lesy. Všude kde jme šli, byly travnaté kopce. Přitom ještě před dvěma roky tady rostl smrkový les. Jinak jsme si povídali o oddílu, jaké jsou změny, jaké máme plány, jak to chodí. Cestou jsme si taky ukazovali stromy a říkali si, jak je poznat, abychom cestou ze Skalky mohli udělat soutěž o nejlepšího znalce. Tím se nakonec stal Prokop. Taky jsme si zahráli sedm sedmiček. Bylo to těsné, ale vyhrát může jen jeden, tak vyhrál tým na fotce.

Než jsme stihli dojít na Megoňky, mohli jsme vidět spadlé vosí hnízdo, ochutnali jsme sušené moruše, viděli obludný barák s hlavami zvěře a několik betonových koulí. Konečně v lomu a jsou tam. Normálně tam ze skály koukají kamenné koule a jak nám Míra vysvětlil je to výsledek kulové odlučnosti pískovce. Vypadá to dobře.

Máme ještě čas. Cestou zpět na nádraží se stavujeme na Mosty Šance a obcházíme pevnost. Její zbytky.  Na nádraží jsme před odjezdem vlaku zašli na nanuk do nádražní nalívárny.

Do Třince přijíždíme unaveni, šťastni a bohatší zase o jeden zážitek.


Hodnocení článku

3

Autor článku:
Maco

Členem oddílu 35 let

Velký kávomil obdařený božskou trpělivostí.