Deštivý Muřínkáč

… Na úvod bych chtěl napsat, že mám se Šnekem už dlouholetý spor o tom, kvůli komu z nás nám vždycky na horách prší. Nooo a když si vezmu své loňské „cykla“ (jedno byl deštivý výšlap, druhé jsme změnili na bazén… kvůli dešti) a teď poslední výšlap s malíkama a tomíkama, tak budu muset s nechutí přiznat, že to deštivé počasí asi bude kvůli mně…

Oproti loňskému deštivému výšlapu, který jsme šli ve čtyřech se tentokrát na nádraží v Třinci objevila grupa o čtrnácti lidech. Deset malíků a tomíků a čtyři vlci. Celkem jsem čuměl a nechtělo se mi tomu věřit. V hlavě mi tak prolétlo, že buď mají doma špatné aplikace na počasí, anebo se malíci s tomíkama opravdu tryhardí to TMLko, ale nač si stěžovat účast více než slušná. Rodiče se snažili děcka ještě víc odlehčit, že počasí tak špatné není a povzbudit je do výšlapu.

Vlakem jsme se přesunuli do Návsí, kde jsme vlezli do přecpaného autobusu do Lomné. Nestačil jsem se divit, když naši malíci a tomíci začali sami od sebe vstávat a pouštět staré lidi na jejich místa, aby si sedli. No nemůžete být na ně nepyšní. Celé to završil Myšák, který spustil o planetách, Vesmíru, Slunci a dalších plno chytrých věcech. Všichni dospělí, co byli v rádiu(su) [omlouvám se, češtináři!] doslechu na mě začali hledět a uznale pokyvovat, když slyšeli toho našeho malého prcka, jak vykládá o vesmíru líp jak Morgan Freeman v jeho Tajemství vesmíru, co mohli vidět večer předtím na primě zoom. Ale vraťme se na výlet.

Po vystoupení z autobusu jsme se vydali v překvapivě rychlém tempu kupředu na Muřínkový vrch. Z tohohle mě taky stála hlava kolem, kde se v těch jejich malých nohách bere ta rychlost. S přibývajícím stoupáním a přibývajícím lesem se naštěstí rychlost zpomalila. Buďto to udělalo to stoupání, někteří by mohli tvrdit, že to bylo sbíráním hub a zkoumáním všech muchomůrek, co jsme mohli po cestě vidět. Ačkoliv bylo deštivo, děcka pokračovaly jako by déšť žádný nebyl. Ano, pár kaluží jsme museli přeskočit, a ty opravdu nepřeskočitelné obejít, tak jako tak zanedlouho jsme byli na Muřínkáči. Zde jsme se schovali pod stromy vytáhli jsme si sváču a čaj a snažili jsme si chvíli odpočinout. No promočené oblečení nás nenechalo postávat dlouho, a tak jsme se vydali dál. Po Muřínkovém vrchu jsme měli v cestě Velký polom, který vypadal jak z dobrého hororového filmu. Kůrovcem zničené a popadané stromy, které mizely v mlze, až z toho mráz běhal po zádech. Buďto tohle, nebo ta kosa a déšť nám běhala po zádech. Kochat jsme se proto moc nekochali a vydali jsme se ke Kamenné chatě, na kterou se nejvíce těšily Veve s Májou, už od autobusu. Na kamenné chatě nás potkalo KONEČNĚ teplo, a taky náš největší nepřítel. Nemesis takový, že Lord Voldemort je oproti němu jak vyskakovací čertík v krabičce…. Free Wifi. Ta způsobila to, že někteří zapomněli, že jim pod nosem voní polívka. Ale co, jídlo je beztak přeceňované :D. Po odtrhnutí děcek od wifiny jsme se vydali rovnou, kolem Skalky do Mostů na vlak. Trošku jsme práskli do bot, protože jsme chtěli stihnout dřívější vlak, a představa že budeme hodinu na peróně mrznout se nikomu z nás nelíbila. Vlak jsme stihli tak akorát, a mohli jsme se těšit na teplo a sucho domova.

Na závěr. Ono ty deštivé a chladné akce nejsou tak malebné, jak akce, kdy hřeje sluníčko. Ale ten pocit, když celí promrzlí vlezete domů do tepla pod deku s čajem, kávou nebo kakaukem, ten je o to lepší potom. Diky za akci! Byli jste skvělí!


P.S. Já vím, že mobily jsou fajn věc, ale když se kvůli tomu ani nenajíte? To už je přehnané, hry nejsou všechno! 

Hodnocení článku

5

Autor článku:
Kufi

Členem oddílu 7 let

Zapálený, bláznivý, hrr, věrný, spolehlivý. Prostě velké psisko.