Podzimky v roce 2151

Jak jsme nakonec společně přežívali v Zóně? To se dozvíte v tomto článku, který je sepsán z pohledu Jimba, který byl na podzimkách poprvé a chopil se nelehkého úkolu, celé podzimky vymyslet a zrealizovat.

První společné setkání táborníků proběhlo 2 týdny před podzimkama v knihovně, kde se děti více seznámily s tématem letošních podzimek a následně jim byl puštěn film, kde byl vysvětlen celý příběh podzemního městečka ve kterém přežívali celé podzimky.

Sraz byl na nádraží Třinec Centrum ve 4.50 ráno. Takže jsme se vyspali do růžova a vyrazili na cestu, teda až po několika minutovém čekání na toho našeho Rudka. Malíci a Tomíci vyrazili v čele se Smíškem a doprovodem několika vlků vlakem do stanice ve Svratouchu. Zbytek vlků jel společně s Macem dodávkou, narvanou našima batohama, taškama s kostýmy a zásobama do našeho podzemního městečka. 

Cesta v dodávce byla v náladě Anii, tématickými písničkami jsme si cestu urychlovali a časem jsme zjistili, že v dodávce vezeme pár roztomilých kočiček, které s náma trávily celý pobyt na chatě. if you know, you know:)


Vlci dorazili na místo jako první a proto chatu pečlivě přichystali na příchod občanů městečka. Občany čekal přivítací proslov našeho milovaného starosty, Honoráty, který doplňovala místostarostka Eulálie. Všichni byli pečlivě seznámeni s chodem města a hlavně s jejich profesemi. Rychle se zabydleli a začli se seznamovat s terénem pomocí hry. Po hře se převlékli do svých kostýmů a na Shromaždišti si losováním zvolili svého zástupce lidu, který měl za úkol komunikovat se špionem. Po svačině, na kterou vlci zapomněli, se všichni zaučovali do svých vylosovaných profesí. (vědci, instalatéři, kuchaři a poslíčci)

Večer už jenom tým kuchařů přichystal večeři, po které většina z nás chillovala s Macem a Freddym (gitárou). if you know, you know, again..


Druhý den začal, jako každý další, rozcvičkou. Ikdyž byl posun času, hodinové zpoždění v našem “přichystaném” programu nás vlky nijak nerozhodilo. Po snězení krásně nakrájených chlebů s marmeládou jsme se všichni sešli na Shromaždišti, kde po krátkém projevu starosty, který všem oznámil, že se tento den slaví Velký den divadla a na večer se přichystá oslava, nastal zmatek vyvolaný výpadkem generátoru. Po jeho opravě se občané vydali trochu více prozkoumat Zónu v níž se nacházeli. Krásnou procházku po opuštěné krajině jsme museli zkrátit cca asi o 6 km, jelikož jsme hráli po cestě spoustu her a taky se házeli listím, časově nám to nevycházelo.. 

Během dne se všichni také snažili zapojit do vyřešení 1. šifry, avšak nebýt zkušené Bey, by ji stejně nevyřešili. Nakonec jim poskytla pomoc Ania, která se na to už nemohla dívat. Po menším rautu občané předvedli vedení městečka a všem ostatním svá divadelní představení, která byla na téma “Když jsme potkali (něco/někoho)”.


Třetí den byl bez snídaně. Ne že by jsme na ni zapomněli, ale proto, že všechny zásoby spapal tajně starosta se svou místostarostkou. Proto občané ráno pobíhali po louce a sbírali něco k snědku. Dále se rozdělili a rozvíjeli své dovednosti ve svých profesích. Po obědě složili všichni zkoušku, aby věděli jak moc dobře svou profesi ovládají, dále se posouvali v ději celých podzimek a to další šifrovačkou, kterou jim předal špion a ani tentokrát nezklamali.. Potom se už jen vytáhl Freddy a večer se ukončil jógou a masaží ve vedení Benja, při které nekteří, po náročném dni, usnuli přímo na podlaze. 


Čtvrtý den jsem mrzla asi 2 hodiny spoutaná ke stromu v lese, jelikož mi byla přidělena právě role špiona a čekala na ty naše šikuly, kteří se ke mně měli, během mého čekání, nepozorovatelně dostat (nejméně 3 lidi), aniž by si jich všimla velmi bystrá policie. Po této náročné aktivitě jsme se přesunuli zpět na chatu, kde jsme společně řešili opět další šifru. Jelikož tentokrát šifra nevycházela ani nám, přesunuli jsme se na místo, kde jsme měli podle “vyřešené” šifry dojít. 

Tady začala zábavná část dne, kdy jsme občanům zavázali oči šátkama a v podobě lidského řetězu jsme je dotáhli až tam, kam to šlo. Ikdyž to bylo velice složité, nohy nám teprve složila zima v lese a to nemluvím o beznadějném pátrání po další šifře, která byla ukryta v posedu, kterých bylo v lese víc, než jsme očekávali. Nakonec jsme se tam, s pomocí Dana na telefonu, dovlekli a další překážka byla, již zmíněná poslední šifra celých podzimek.. No, asi to bylo tou zimou nebo hladem, protože se to nakonec Bei podařilo rozluštit. Zmrzlí na kost jsme se vraceli do chaty, kde se všichni dozvěděli, že to bylo všechno jeden velký TEST a žádná apokalypsa nenastala. Tady tedy celý příběh podzimek skončil.


Jako úplné zakončení jsme zvolili zase raut, který byl velice povedený, jelikož jsme ho společnými silami (my vlci) připravovali asi 2 hodiny. Děti byly už velice unavené po všech těch pestrých aktivitách a to se projevilo na jejich úžasu nad našimi překrásnými výtvory, které byly následně bez milosti dosti rychle zkonzumovány. 


No, abych to shrnula. Ikdyž jsem byla na podzimkách poprvé, tak jsem se ujala funkce osoby, která má celé podzimky na starosti. Jsem za to ráda, jelikož jsem nasbírala spoustu zkušeností do budoucna a taky velice děkuji všem ostatním, kteří pečlivě napomáhali, obvzlášť Anii, protože bez ní bych nevěděla co a jak. Nicméně, musím říct, že se nám to povedlo a na přístí podzimky se velice těším a doufám, že budou ještě promakanější, než tyhle.. A ikdyž to z velké části dopadlo jinak než mělo, hlavní je že jsme byli spolu. 

Hodnocení článku

5

Autor článku:
Jimbo

Členem oddílu první rok