Moravice Vlci

Jedné pochmurné neděle, kdy se měla konat Moravice pro vlky jsem se vydal do loďky jako jeden z přihlášených. Když jsem dorazil na místo, uvědomil jsem si, kde leží mé klíče od Loďky. Musel jsem počkat naštěstí vedoucí akce Šnek nemá v povaze chodit pozdě, tak se mi mé čekání zkrátilo. Šnek přivezl dodávku a taky Hogana a mohlo se začít nakládat. Lodě, pádla, vesty to všechno lítalo do dodávky na jednu velkou organizovanou hromadu. Ještě dorazili Luky, Stroužek a Abuš a mohlo se vyrazit.

 Cesta byla pohodová, každý zkoušel vymoženosti dodávky ať už okýnka, radio nebo samotná sedadla a jejich naklonění. Šnekův plán cesty byl jednoduchý: „Do Nového Jičína dojedu sám, pak už mě navede navigace.“ „Díky“ navigaci a trošky Hoganových rad jsme se dostali na jednu silnici, kde bylo hodně semaforů, které ukazovaly zelenou, ale na konci byla velká kupa štěrku, přes kterou jsme přejet nemohli, v tom se ze zadního sedadla ozval zachraňující hlas Lukyho: „Ježiši! Vy jste žabáci, pusťte mě k tomu moje GPSka vám ukáže správnou cestu,….. tady nahoru doleva.“ Poslechli jsme Lukyho příkaz a s dodávkou vyjeli do kopce. „Sakra Luky, kaj to jedeme ? někam na kopce ? vždyť máme jet na vodu. To rovnou můžu jet po červené turistické.“ Tohle se ozývalo po celé dodávce, když jsme zjistili, že jedeme na kopec Kozí hrby, ale naštěstí jsme z toho kopce rychle dojeli na místo určení. Na místě určení Hradec nad Moravicí jsme se potkali s Hoganovou mamkou a jejím známým. Ti nám dovolili si dát věci na převlečení k nim do auta a v plné polní jsme nastoupili do dodávky teď i s Hoganovou mamkou a jejím známým a vyrazili směr Vítkov. Ve Vítkově jsme byli něco kolem 10té a tak jsme nafoukali lodě zaplatili sjízdné a pojedli svých svačin, jelikož do doby než se zvedne voda jsme měli ještě +- 2 hoďky.

Voda se zvedla. No super už konečně můžeme vyjet. Bylo nás 6 ideální počet do tří lodí, a proto jely posádky Hogan – Šnek, Abuš – Luky, Já(Kufi) – Stroužek. Po úseku prvních deseti metrů mi Šnek řekl, že jenom tato část byla lepší než celá Sázava, vy co jste byli na letošním táboře Jápurá, jste museli tak jak já jenom souhlasit. Cesta byly zábavná ovšem místy nudná jelikož se voda zvedala a klesala a my jsme buď sjížděli anebo dřeli. Nejlépe toto vyřešila posádka Šnegan(šnek+hogan), která celou dobu hledala hřiby, tím pádem byli vždy pozadu a řeku měli vždy rozvodněnou. Klidovým tempem jsme dojeli až zpátky do Hradce, kde jsme zastavili, vystoupili a začali se pomalu chystat na odjezd, jenom jsme museli počkat na Šneka, až přiveze zpět dodávku. Celkem dlouho jsme čekali a z toho byl nejvíc na nervy Abuš, jelikož slíbil své Kamarádce, že v ostravě bude v pět a než šnek přijel, bylo po čtvrté, takže to teoreticky nevycházelo, prakticky to ovšem dopadlo jinak. Naložili jsme věci a rozloučili jsme se s Hoganovou mamkou a jejím známým a taky Hoganem, potom co se dozvěděl, že Káč mu přijela z turistku tak se nějak moc spěchal domů,… nechápu. :D V pět patnáct jsme byli v Ově u avionu kde jsme měli Abuše vyhodit, ovšem na nás padla mlsná a tak jsme se šli do fastfoodu občerstvit a nakonec jsme zamířili domů.

Cesta domů už byla taková klidná ve čtyřech lidech, kdy jsme už spíš odpočívali po Moravici a těšili se do svých postelí. Na Moravici jsem byl poprvé a rozhodně NÉ naposled J doufám, že takových vodáckých akcí bude víc.

Kufi

Hodnocení článku

Článek zatím nikdo nehodnotil.

Autor článku:
Stroužek

Členem oddílu 7 let