Velký Javorník

v sobotu 15.11. jsme se během chladného listopadového dne vydali navštívit rozhlednu na Velkém Javorníku. chcete vědět co nás potkalo po cestě ? 

Jedno brzké sobotní ráno, když jsme se všichni sešli jsme vlakem po dvou přestupech dojeli až do Veřovic. Ve Veřovicích jsme vystoupili, porozhlídli se kterým směrem se máme vydat k vrcholu s věží, viděného již z vlaku, ale kvůli dokonalosti tratí jsme ho objeli na druhou stranu. Vystoupili jsme a chvíli jsme chodili po nádraží až si Maco vzpomene kudma se máme vydat, že prý je to nádraží přestavěné a on už neví. Naštěstí jsme se drželi nějakých místních turistů, kteří nás dovedli až k podchodu, od kterého už Macovi cesta známa byla.

Cestu vzhůru jsme celou prodebatovali mezi sebou a celkem rychle jsme postupovali nahoru do kopce. Cestou jsme mohli pozorovat již pozdní období podzimu, popadaný bukový les, jehož popadané listí nám sloužilo k nádhernému odreagování. (kohopak by nebavilo chodit ve 30cm vrstvě šustícího listí? :3). Ani jsme se nenadáli a už jsme vylezli z lesa přímo u rozhledny. No proč bychom se nešli nahoru podívat? Oblékli jsme si bundy a vyšli jsme nahoru. Nahoře hodně foukalo a vítr se do nás opíral, ale naštěstí to nikoho neodfouklo. Výhled na místní kopce byl vskutku obdivuhodný, a i když byla obloha šedá a některá místa byly zahalená mlhou, rozhledna nám poskytla veliký rozhled. Potom co jsme se pokochali, jsme se šli ohřát do chaty. Naneštěstí chata není nijak velká a tak jsme se museli mačkat. Po polívce, někdo po utopenci (Rudek) jsme vyšli před chatu, kde dal Maco informace o nové Celoroční hře. Když jsme šli směrem dolů z Javorníku, vyšli jsme na palouček, kde jsme dali picí pauzu a taky nakonec i ruské schovky, akorát Pikola byla zvolena tak smutně, že hledající hráč nás měl jako na dlani a dostat se k pikole bylo opravdu těžké, ale dalo se to zvládnout, když byl na Pikole Maco s křečí v lýtku a nemohl běhat. Po menším odreagování, jsme už ale směřovali k Frenštátu pod Radhoštěm do místní cukrárny. No jo plán byl vinikající, ale ve městě se konaly Svatomartinské slavnosti, tak bylo všude plno. Dali jsme rozchod a vyšli si po svém. Po půlhodince jsme se zase sešli a vyšli na vlak.

Na vlak jsme čekali padesát minut, ale co už on dřív nepřijede. Ve vlaku už jsme se těšili každý domů, protože před náma nebyla jenom neděle, ale neděle a volné pondělí ! Do Třince jsme přijeli již za tmy, rychle se rozloučili a někteří šli domů jiní na autobus. Díky všem za akci.

P.S. Ti co jste ještě neslyšeli o Celoročce, nebojte se zeptat ! určitě o ni ještě minimálně jednou uslyšíte :D

Hodnocení článku

Článek zatím nikdo nehodnotil.

Autor článku:
Kufi

Členem oddílu 7 let

Zapálený, bláznivý, hrr, věrný, spolehlivý. Prostě velké psisko.