Beskydská hřebenovka - Bílý kříž

Tak zas jednoho krásného sobotního rána jsme se já, Maco, Míro, Losos, Stračena, Miki, Vojta, Čenda a nová tvář Anet sešli u Slovanu před naší supr červenou dodávkou. Nasedli jsme dovnitř a navigace nám řekla, že strávíme půl hodiny v autě, než dojedeme ke startu naší tůry. Tak jsme jeli.

Cestou se řešila nejrůznější témata. Například Losos s Mikim furt sledovali kde je free wifi aby se mohli připojit. Nicméně cesta ubíhala, a když jsme překonali i ledový kopec nahoru, zaparkovali jsme u hotelu Visalaje.

Všichni si dali batohy na záda a konečně jsme vyrazili na Bílý Kříž. Házeli jsme po sobě sníh a plazili se do kopce vyšlapanou cestičkou, až jsme došli na křižovatku a tady se stala ta osudná chyba. Maco nakoukl do mapy a ukázal směr kudma se vydat. Na téhle cestě bylo kupa sněhu a při každém kroku jsme se bořili. Timto způsobem jsme ušli celkem kus cesty až Maco opět nahlédl do mapy a zjistil, že by to měla být naučná stezka, ale jaksi jsme zatím neviděli žádnou naučnou tabuli...bylo jasné, že někde je chyba. Zjistili jsme, že jsme si spletli křižovatky a teď se vlastně vracíme k autu. Ale Maco ihned vymyslel řešení: střihnem to přes les. Tak jsme to střihli. V lese bylo o hodně víc sněhu a bořili jsme se skoro po pás. Někteří kluci se snažili válet sudy, aby se jim nenasypal sníh do bot, ale ani to nebyla příliš účinná metoda. Naštěstí jsme došli na značku a chyběl už jen kousek k chatě, kde jsme doufali v alespoň částečné usušení bot.

Na chatě bylo hodně lidí a jídlo strašně drahé, ale našli jsme si místo k sezení a něco málo jsme si objednali. A boty se nám taky alespoň trochu usušily. Asi po hodině jsme se vydali na zpáteční cestu, ale nejdřív jsme šli nahoru nad chatu, kde byly soutěže, které si pro nás připravili Divočáci z Frýdlantu.

Tam jsme si zahráli plenkovanou, zaběhli slalom mezi stromy, poznávali přísloví podle obrázků a zahráli si na číšníky. Byla to celkem sranda, ale čas běžel a museli jsme se vydat dolů. Zpáteční cesta by se ale neobešla bez čísel, tak jsme skákali do sněhu ve snaze se schovat pokaždé, když někdo začal počítat. Až nás čísla omrzela, začali jsme se klouzat po zmrzlé cestě dolů. Někteří se klouzali normálně po nohách, zatím co někteří to brali po břichu. Tak jsme se doklouzali až k naší dodávečce, nasáčkovali se do ní a hurá domů.

 A i když jsem cestou trochu bloudili a bloudili a bloudili, a většina z nás měla durch mokré boty, byla to supr akce s kupou srandy :D

Wiki

P.S.: V soutěžích, jak mi volala paní Bařinová, jsme skončili na prvním místě. Třikrát hurá.

 

Hodnocení článku

5

Autor článku:
Maco

Členem oddílu 35 let

Velký kávomil obdařený božskou trpělivostí.