Velký Polom - Megoňky

V sobotu 21.3.2015 jsme se v hojném počtu celkem 19 lidí sešli v 7:30 u Slovanu. Všichni se stejným cílem, podívat se na skálu, která má Koule !!!

Já (Stroužek), Maco, Miky, Vojta, Adam, Losos, Ania, Gvizd, Chip, Honza, Anet, Alf, Klára, Wiki, Niki, Lea, Čenda, Vítek. Někdo mi asi chybí, někdo možná nadbývá… můžete mě v komentářích doplnit :)

V takto hojném počtu jsme následně nastoupili do autobusu, který měl zpoždění právě díky nám, protože se „tiskárna lístků“ sekla, když jich měla vytisknout devatenáct (proč nám nevytiskli hromadný?). S trochou nervozity jsem v autobuse přešlapoval a doufal, že stihneme návazný spoj v Jablunkově. Všechno dobře dopadlo, a tak jsme mohli z Horní Lomné vyjít směr Muřinkový vrch a dále na Velký Polom.

Úvodních pár kilometrů se neslo v poklidném duchu, až na jedno špatné odbočení a zdánlivě nepřekonatelný stoupák. Klárka s Leou se rozhodly nebýt poslední, a tak jsem je musel pořád a pořád zpomalovat. Na Muřinkovém vrchu jsme dali pauzu a jejich elán náhle upadl, holky se do desetiminutového kopce drápaly snad půl hodiny. Další postup s několikerým hraním „čísel“ se obešel bez větších potíží a došli jsme až na Velký Polom, kde jsme umístili kešku a rozdali nálepky. Náš nový směr -> Kamenná chata s rozhlednou Tetřev.

Poklidný sestup a rozhovory na různá témata nám trošku netradičně zpestřil Maco, když si „vyryl“ do své hlavy menší brázdu a byli jsme na chviličku „pobaveni“ jeho neštěstím. Po zjištění, že se mu nic tak vážného nestalo jsem učinil závěr, že příště spadlé stromy obcházíme, nikoliv podlézáme. Kromě toho si pár lidí zaklikovalo, však oni ví proč a alespoň se zahřáli. Následovala pasáž s popadanými stromy a trošku nechtěnou bojovkou některých jedinců s názvem „prohledejte hustník“.

Před pauzou v chatě jsme se podívali z tamní rozhledny Tetřev, ze které bylo vidět maximálně tak velké kulové. V chatě jsme se nějakou tu chvíli zahřáli a já zjistil, že náš postup je trošku pomalejší než jsem čekal. Zapomněl jsem, že děti mají průměrnou rychlost poněkud menší než ti starší.

Pokračovali jsme dalším sestupem dolů, při kterém mě nařkli, že snad jdeme korytem řeky. Ono to tak vypadalo, ale to ne já, to ten tající sníh. Po dalších několika kilometrech jsme došli k našemu kýženému cíli - kamenným koulím.

Megoňky (přírodní památka), jak se tyto kamenné koule nazývají, jsou nejen pro nás záhadou. Jejich původ je dosud nejasný a teorií o tom, jak vznikly, je spousta. Avšak jedno vím určitě, většině z nás tato túra stála za to. Lezení po skalách, objevování nových cestiček a bezpečný sestup dolů, to je stručný souhrn toho, co se tam událo. Nikomu se nic vážného nestalo, jenom já jsem měl při pohledu nahoru několik infarktových stavů (rodiče odpusťte..) - Losos se kousek proletěl, některé holky si zaběhaly po „útesu“ a touha poznávat nové věci se probudila téměř ve všech.

Cíl byl dobyt, proto jsme mohli dojít na vlakovou zastávku a jet domů. Zde je nutno dodat, že Maco se již podruhé ten den "bacil" do hlavy, a to do mříže pro zavazadlový prostor tam nahoře. No jo :D - Když se nedaří, tak...

 

Děkuji za fajn výlet, Stroužek.

Hodnocení článku

Článek zatím nikdo nehodnotil.

Autor článku:
Stroužek

Členem oddílu 7 let