Tradiční Kukavuz

Byl krásný teplý jarní den ... A co lepšího bychom mohli udělat než vyrazit na tradiční a všemi oblíbený Kukavuz. Hurá na odpadky! 

Sraz by stanoven jasně. Dne 11. dubna v osm hodin ráno na Terase Konečné. Co myslíte, přišli všichni na čas? Zajisté, že ne. A kdo přišel pozdě? Hádejte třikrát! Na akci dorazilo celkem 14 odvážlivců odhodlaných očistit naše okolí od nepříjemných a nepěkných odpadů - Maco, Kufi, Smíšek, Vojta, Miki, Stračena, Alf, Wiki, Ania, Lea, Danda, Vítek, Niki a Rudek.

Vyrazili jsme tedy směr Rovňa, kde jsme se vesele pustili do sběru. Náš sběr na horách byl totiž vzhledem k nepříznivým podmínkám (taková ta bílá nepříjemnost, pod kterou se odpadky schovávají než bude teplo a ona zmizí) ohrožen. Do sběru se tak pustili malí i menší a rázem se začaly pytle plnit. Ačkoliv bylo v prvotním plánu věnovat se sběru zejména na horách, právě v lokalitě zvané Rovňa jsme našli nepořádku nejvíce.

A co že jsme našli? Dá se říci, že tento "městský les" byl plný odpadu lahvového typu (zřejmě se zde scházejí jisté skupinky našich spoluobčanů). Nechyběly ani jiné věcičky, některé zvláštnější než druhé. Třeba jsme dospěli k závěru, že zde někdo vyvezl celý záchod, protože jsme postupně nalézali jeho části. 

Po čase, kdy jsme uznali, že jsme udělali, co bylo v našich silách, jsme se vydali vzhůru směr Kozinec, kde byla situace o mnoho lepší. Dali jsme si tedy takový pohodový výlez nahoru s občasným sběrem. Na Kozinci nafasoval jeden z vyvolených GPS, díky které nás měl dovézt na Psí hřbitov. Mise byla úspěšná a my jsme samozřejmě za občasného sběru a drobného koulování se zbytky toho bílého zázraku, dorazili na místo. A tam jsme ho našli! Skřeta! 

Opojeni radostí z jeho nálezu jsme se občerstvili a směřovali vstříc dalším odpadům a kdo ví, možná nalezneme ještě jednoho. Překážkou nám byl prudký kopec od hřbitova na cestu na Ostrém, ale i to jsme bravůrně zvládli a mohli se dále věnovat našeho hlavnímu úkolu, který byl čím dál, tím jednodušší. Jen tu a tam jsme nalezli nějaké odpadky, které nám zde nechali naši zahraniční sousedé.

Na Ostrém jsme dali kratší pauzu na sluníčku a dále jsme směřovali vstříc nalazení dalšího skřeta. Něco nám říkalo, že se musíme vypravit ještě výš. Navštívili jsme proto vrchol Ostrého, kde nám bylo opět přenecháno ono zázračné zařízení, které zná skřítkovu polohu. Ačkoliv cesta k němu byla plná překážek, náramně jsme si ji užili. Zejména ti starší z nás, kteří poprvé v životě spatřili pytel na ježdění. A bylo o zábavu postaráno. 

Po chvíli jsme dorazili na místo činu! Další skřetí kamarád byl nalezen. Pak následovala jen cesta dolů do Tyry, kterou jsme zvládli tak skvěle, že jsme mohli hrát i čísla. Jakmile začalo času ubývat, čísla byla stopnuta a hurá dolů. Poslední občerstvovací stanice celé akce byla u Liberdy, odkud jsme se úspěšně dostali až domů. 

Smíšek

Hodnocení článku

Článek zatím nikdo nehodnotil.

Autor článku:
Smíšek

Členem oddílu 17 let

Je všude tam, kde je potřeba roztlačit kamion, přenést obří balvan, nebo něco rozdrtit kladivem (třeba kost). Jinak naše máma, ségra, opora.