Železný Tomík 2015, (želtom, irontom, FeTom apod.)

Čekáme na startu, plní energie a připravení vyrazit. Sledujeme, jak se počet závodníku zmenšuje, jak jeden po druhém vyrážejí na trať. Ale to už jsem předběhla, vraťme se o jeden den zpátky. 

8.5. v XXXX hodin jsme čekali v Třinci na vlak, s jehož pomocí jsme se dostali až do dalekých Litoměřic, kde se konal trojboj (loď, kolo, běh) pro všechny turistické oddíly mládeže, závod Železný Tomík. Tohoto závodu se účastníme tradičně už několik let. Letos náš oddíl jelo reprezentovat 8 párů: Mates s Lukym, Terka a Kačes, Alf s xxx, Dan a Čeněk, Shaun s Donadlem, Ewa s Emou, Aňa s Kačkou, Miki s Viktorem. A samozřejmě nesmíme zapomenout na podporu, kterou nám tam dělala Wiki s Pepinem

Cesta vlakem byla opravdu dlouhá, ale nám jako vždy ubíhala rychle. Sice jsme museli jednou přestupovat, ale ve tři hodiny odpoledne jsme již byli na místě. Čekal nás zde kemp, kde jsme si postavili stany (v tomhle jsme již zběhlí). Jenže co dál s načatým dnem? Pro některé byla náplň následujících hodin jasná – hokej. Jiní se rozhodli vyzkoušet si „divokou a nezkrotnou“ Labi ještě před začátkem závodu. Avšak k večeru jsme se všichni sešli na nedalekém hřišti při hraní fresbee a fotbalu. I přes to, že bychom si měli šetřit síly na další den, jsme bojovali jako bychom hráli mistrovství. Do spacáků jsme lezli všichni natěšení a plní očekávání ze zítřka.
 

Už v šest se kemp začal probouzet, i když někteří lezli ze spacáků až kolem půl 8 (no dobře, byla jsem to já). Počasí bylo všelijaké, ale na závod se nám krásně vyčasilo. Nervozita od rána jen stoupala. Co když se převrátím? Co když se ztratím? Nebo chytnu defekt na kole? Okolo deváté hodiny jsme dostali pořadová čísla. Poslední hodinka před závodem uběhla rychleji, než by bylo milé. A najedou se startovalo. Jeden pár za druhým vyplouvali na pomalu tekoucí Labi. Podpořili jsme Matěje a Lukyho, kteří od nás startovali jako první a jali se pozorovat, jak kdo ze soupeřů ovládá kánoi. Pořadové číslo startujících se stále zvětšovalo, až jsme byli na ředě i my. Se sevřeným žaludkem jsme čekali na signál. V moment písknutí jsme zanořili pádla do vody a odstartovaly. Uf, nepřevrátily jsme se. Teď už stačí jen zabrat. Po třech kilometrech pádlování (kategorie dorostenky), jsme vyskočily z lodě a běžely ke kolu. U této disciplíny bylo důležité se neztratit, což se nám naštěstí povedlo (na rozdíl od Shauna s Donaldem, kteří jeli kategorii mužů). Po kole zbýval už jen běh. Odhodily jsme helmy a vyběhly (zprvu se spíš belhaly). Hlavně nepolevit!! Vždyť ta trasa není tak dlouhá, to se zvládne, říkala jsem si. No pletla jsem se. Měla jsem co dělat. Díky skvělé podpoře jsme dorazily do cíle rychleji, než jsme doufaly. Mmm, vůně koblížků pro závodníky, kteří již doběhli. Hladově jsme se po nich vrhly. Z cíle jsme sledovaly ostatní účastníky, podporovaly naše spolubojovníky z Maracaiba a gratulovaly již doběhlým účastníkům. Náš oddíl je plný zkušených vodáků, a tak se nestalo, že by se některý z našich převrátil. Dařilo se nám i na kole a v běhu. No nebudu lhát, viděla jsem to velmi nadějně, přestože konkurence byla silná. Na vyhlášení si ovšem musíme počkat ještě hodnou chvíli. Tak tedy lezeme do sprch, posilňujeme se jídlem a odpočíváme. Vyhlašování proběhlo za vydatného deště, který jako by čekal, až doběhne poslední ze závodníků. Naši mužští účastníci obsadili druhou pozici, stejně jako já s Terkou a Ewa s Emou. A přestože se zbytek našich reprezentantů neobjevilo na prvních příčkách, získali jsme druhé místo jako oddíl! Dostali jsme tedy výborný dort, který skoro celý snědl Miro. A po tak úspěšném dni nás čekala ještě jedna odměna, a to v podobě pizzy. Po zbytek večera jsme si každý našel vlastní zábavu. Někdo zpíval, někdo hrál hry, někdo spal.

Nerada odněkud odjíždím, protože nemám ráda balení. Po zdlouhavé snídani jsme zabalili věci, složili stany a již jen čekali na čas, kdy se vydáme k vlaku. Do Třince jsme dorazili ve stejném počtu, v jakém jsme odjížděli, unavení, ale s přesvědčením, že příští rok je všechny převálcujem. Protože my jsme Maracaibo!                                                                                                                                   Pac a pusu, Kačes J
 

Hodnocení článku

Článek zatím nikdo nehodnotil.

Autor článku:
Kufi

Členem oddílu 7 let

Zapálený, bláznivý, hrr, věrný, spolehlivý. Prostě velké psisko.