Vrchol Slavíče

Raní mráz, bílý obzor, venku tma. Neklamné známky, že zima je tu. Výborně, je třeba ji trochu ochutnat.
Ráno sraz v 7:30 odradil většinu lenochů a tak se na srazu schází pravý základ oddílu. Přicházím já, Vojt@, Miky, Míra, Stračena a Lossos. Nasedáme tedy do dodávky a měníme trasu. Zajdeme si plánovaný vrchol Slavíče pro nás netradičně z Morávky. 
Trochu pohodlné cesty a už vystupujeme kousek od poloprázdné přehrady a vyrážíme kolem Kotelského potoka vzhůru na hřeben. Sněhové fleky se propojují a za chvíli je souvislá vrstva a ojíněné stromy. Krása. 
Po cestě narážíme každou chvíli na nádherné zákoutí s malou dřevěnou chaloupkou, nebo s horským sídlem. Parádně umístěné a opravdu krásné místa, škoda, že ne naše. 
Na zemi se sem tam objeví ledové plochy a klukům to nedá a musí zkusit své ledodrtičské schopnosti. Úspěšně ničí jeden led za druhým a  jen někdy jim noha zajede do kaluže a bahna.
Takto jsme došli až na vrchol, nebo si to aspoň myslíme a pak už hurá zpět na Kolářovu chatu. Tady si dáme krom trochy tepla i polévku a něco dobrého k pití. 
Lidí přibývá a to je nejlepší zmizet. Takže odcházíme a přes Lačnov se vrháme opět dolů k autu. Opět se kocháme pohledem na překrásné chaloupky. Protože zítra začne advent, tak si ještě natrháme z padlé jedle trochu větví na věnec. 
Už vidíme auto. Hurá. Chlad už pomalu začal zalézat za krk. Přece jen si musíme teprve zvyknout.
Musím zkontrolovat výbavu na běžky, doufám, že už budou brzy.


Hodnocení článku

Článek zatím nikdo nehodnotil.

Autor článku:
Maco

Členem oddílu 34 let

Velký kávomil obdařený božskou trpělivostí.