Podzimky na hájence v Janíkově sedle

Když se řekne Hollywood, každý si určitě vybaví proslulý nápis, a pak si ho spojí s americkým filmem. Právě točením filmu jsme se i my letos zabývali na podzimkách.

Jak vlastně takový nápad, natočit vlastní film, vznikl? Wiki si říkala, že by jí něco takového hrozně bavilo, a tak by to mohlo bavit i ostatní. Sice jsme trochu pochybovali, zda budou spolupracovat a spíš očekávali, že je to moc bavit nebude, ale přesto jsme se to rozhodli nápad zrealizovat. Přece jenom, rozmanitost aktivit je důležitá. A kolik lidí může říct, že si vyzkoušeli točení filmu?

 K našemu překvapení to všechny hrozně chytlo a i ti, kteří zrovna netočili, sledovali natáčení. Během těch tří natáčecích dnů jsme zjistili, že je natáčení hrozná sranda. Osobně se těším, až budeme mít možnost shlédnout nepodařené záběry. :)

Všichni herci si na vlastní kůži vyzkoušeli, že vydržet v té zimě jenom v tričku a přitom se tvářit, že je teplo, není zrovna jednoduché. 

Ke konci podzimek jsme začali litovat, že jsme se nesnažili sehnat lepší kameru. Příště už budeme vědět.:)

 Celkově byly letošní podzimky moc vydařené. I přes to, že bylo v tomto roce podstatně menší množství her, všichni odjížděli spokojení a natěšení na premiéru.

  

Středa

Zvuk budíku přerušil můj klidný spánek. Ale tentokrát mi to vůbec nevadilo. Podzimky! Hmm, ten rok uběhl nějak rychle… Jako by to bylo včera, co jsme vyšetřovali záhadné vraždy v Opárenském mlýně…

Letošní podzimky jsme připravovali my, vlci, a tak jsem byla plná očekávání, jak to všechno vlastně dopadne.

Do Kopřivnice jsme se dostali vlakem. Tedy přesněji třemi vlaky. Žádný přímý spoj tam totiž nejede.

Už během cesty jsme se přesvědčili, že se těch pět dnů rozhodně nebudeme nudit. Přibylo pár nových členů a někteří z nich jsou trochu neposední. Jsou hyperaktivní a ukecaní. Což je super, ale má to své hranice… Takže házení jediným mýdlem, které se v celém vlaku nacházelo, nebyl vzhledem ke stavu záchodu, zrovna nejlepší nápad.

 Z Kopřivnického nádraží jsme se k hájence dostali lesem. Jde tam sice dojít po asfaltce a taky by to bylo méně strmé, ale jsme přece turistický oddíl…

Hned poté, co jsme se ubytovali a zjistili, že je uvnitř skoro stejně zima jako venku, proběhl konkurz. Už ve vlaku si každý náhodně vytáhl papírek se situací, kterou měl předvést. Nejvíc nás pobavili Rudek a Losos. Jediný, kdo odmítl cokoli předvést, nebyl nikdo jiný než Čenda. Ale stejně roli prince dostal. No, co si budeme povídat, ten kostým byl pro něj jako ušitý na míru.

Po konkurzu jsme se vydali ven ze záměrem postavit chatrč pro čaroděje. Měli jsme hrozný problém s tím, najít nějaké vhodné místo, a tak jsme nakonec nic nestavěli, ale pouze nacvičovali paloukovou scénu.

Uvnitř se pak ještě natáčela úvodní scéna. Největším problémem bylo vyslovit „v oblečcích“. Ale asi napočtvrté to jakžtakž ušlo. No, stejně se to bude dabovat…

Večeři jsme vařili my, vlci. A podle toho to taky dopadlo. Ty párky nám úplně popraskaly. Jak poznamenala Anet: „To bylo v pohodě… na pár sekund jsem se otočila, a když jsem je potom chtěla zkontrolovat, už byly takové.“ No, tak příště už je budeme sledovat pořádně…

Po jídle se všichni rozdělili do čtyř skupin, Smíšek pouštěla filmovou hudbu, a všichni mohli současně hádat, z jakého filmu či pohádky daná píseň pochází. Nejlíp si vedla skupina Čeňka, který se asi podle všeho hodně dívá na pohádky a večerníčky. :)

Večer jsme ještě trochu pozpívali, ale nebylo to ono, protože Maco odmítl zahrát Morituri te salutant. Pak se všichni tomíci odebrali do postelí. Potom tam sice ještě půl hodiny běhali, nedbaje proslovu Smíška ani Maca. No, takový klasický první den. :)

 

Čtvrtek

Po snídani jsme se Niki, Maco a já vydali na nákup. Cesta byla krátká, protože jsme jeli jenom dolů do Kopřivnice. Zato zážitky z obchodu stály za to.

Největší sranda je vždycky nakládat ten nákup na pokladní pás. :) Lidi civí, proč si tři lidi kupujou šest bochníků chleba… :)

Během toho, co jsme nakupovali, ostatní stavěli chatku pro čaroděje a stany na paloukovou scénu. Chatka se jim teda povedla dokonale… :)

Hned po našem návratu z nákupu jsme se vydali natočit scénu v táboře. Jako pokaždé to byla hrozná sranda a rychle to uteklo. Když nám Maco řekl, že to byly dvě hodiny, nemohli jsme uvěřit… připadalo nám to jako dvacet minut. :)

Pak se začalo vařit oběd. Byly s tím ale hrozné problémy a vypadalo to, že se najíme tak ve čtyři. Tak si Maco vzal Karkulku s Jeníčkem a šli natočit srážku v lese. Mezitím se oběd dovařil a asi v půl čtvrté jsme mohli jíst.

Vzhledem k časovému skluzu se hned po namaskování herců vyrazilo k čarodějově chatce. Tahle scéna taky zabrala dost času, jelikož Losos pořád zapomínal, co má říkat… :) Nakonec jsme to ale úspěšně dotočili a mohli rozebrat chatku.

Večer si všichni zahráli pantomimu. Ne však tak obyčejnou… Vytáhli si kartičku se třemi názvy filmu, měli si jeden vybrat a předvést ho tak, aby to ostatní členové jejich skupiny uhádli. Problém byl, že ani oni ani členové jejich skupiny často nevěděli, že takový film vůbec existuje… :) No, důležité je, že jsme se pobavili. 

Tentokrát se nezpívalo a rovnou se šlo spát. Tedy vedoucí a my vlci nešli… my jsme si ještě zahráli pantomimu…

 

Pátek

Hned po snídani se namaskovalo některé postavy.  Potom se všichni převlíkli do kostýmů a vyrazilo se směrem zřícenina se záměrem natočit cestu, rozhovor, přepadení a zničení Zloby. 

No, musím uznat, že bylo dost zima. Ale i přes tu zimu to herci zvládli bravurně. No, Lea sice mohla být ještě víc zlá.

Natáčení probíhalo celkem rychle, ale protože byla celkem zima, baterka v kameře se vybíjela se stejnou rychlostí.

Chvíli jsme měli strach, že to nedotočíme všechno. Třeba přepadení jsme natočili dvakrát, a i když nebylo ideální, tak jsme ho potřetí kvůli nedostatku baterky už netočili. Nakonec jsme to ale zvládli a k dotočení už nám zbyla jenom závěrečná scéna, jejíž točení jsme měli naplánované na sobotu.

Po návratu do hájenky jsme měli celkem volné odpoledne.

Večer se zpívalo a Maco nás jako vždycky zahrnoval životními moudry. (Prý, aby si odpočinul od hraní – této verzi však nevěří ani on sám…)

Když to s tím hraním nevypadalo dobře, tak jsme si sedli do kruhu a zahráli jsme si  „zvířátka“. Jako vždycky sranda. :) Původně jsme hráli jenom my, vlci, Maco a Smíšek, ale později se k nám přidali i někteří tomíci a malíci.  Wikin kříženec sovy a jednorožce zůstane na dlouho v našich pamětích. :)

 

Sobota

Dopoledne, když byl Maco s Alfem a Shaunem na nákupu, si všichni potrápili své mozkové závity v krátké šifrovačce. I přes náročnost křížovky ty následující úkoly zvládli levou zadní. Následoval Smíškův soft, který se od toho klasického lišil tím, že se na další metu posouvali po zodpovězení otázky týkající se filmů, pohádek a večerníčků. Tahle hra všechny moc bavila.

Pak konečně nastalo natáčení poslední scény, která se odehrávala u ohně. O té toho moc nevím, protože my, vlci, jsme mezitím chystali tradiční raut.

Když „padla opona“, všichni sundali kostýmy a my jsme připravili stůl, nastalo obvyklé zhodnocení akce, po kterém jsme se konečně mohli pustit do jídla.

Večer se ještě zpívalo. Poté, co se malíci s tomíky odebrali na kutě, jsme probrali akci. Pobavili jsme se o tom, co bylo fajn a co by bylo třeba do budoucna zlepšit. No, budeme se snažit…

 

Neděle

Dopoledne jsme se snažili smýt veškeré stopy naší působnosti a taky působnosti lidí, kteří tady byli před námi. Nevím, jak se uklízelo ostatním, ale ať už si stěžovali sebevíc, můžou mi věřit, že tak hrozné, jako mýt záchody, to nebylo…

Jelikož nám zbylo trochu času, tak jsme ještě na plácku za chatou zahráli revoluci. :)

Pak už jsme udělali kruh a rozloučili se klasickým „ahoj“. Někteří jeli dodávkou, my ostatní jsme sešli do Kopřivnice, na nádraží si dali oběd a pak nastoupili do vlaku směr Třinec. Jako předtím jsme asi dvakrát přestupovali.

Nikomu z nás se domů moc nechtělo, což jenom potvrzovalo, že se tyto podzimky vyvedly. Snad tomu tak bude i v příštím roce… :)

Ewa

 

Hodnocení článku

Článek zatím nikdo nehodnotil.

Autor článku:
Maco

Členem oddílu 34 let

Velký kávomil obdařený božskou trpělivostí.