Expedice Ykrezij

Tak máme za sebou další Zimák. Prvotní dojmy odezněly a tak je čas akci zhodnotit. Jaké to tedy bylo.

Na začátku se osmnáct lidiček z našeho oddílu vydala na dlouhou cestu do Jizerek s celým vybavením a bagáží. Letos se k nám přidali dva nečleni. Domino, malý klučina z Návsí a Fido, náš bývalý člen. Takže celkem rovných dvacet. Cesta byla únavná a dlouhá, ale ne nudná. U nás v autě bylo možná až moc zábavně a ve vlaku, jak jsem slyšel, se o zahnání nudy staral zejména Vašo, kterého je vždy plno. 

Nakonec nás přivítala pod svou střechou Janovská chalupa, co bývala kdysi dávno hospodou, kde snad i přespal Masaryk. Nevím jak ostatní, ale já tuhle chalupu mám rád. Přijde mi dobře rozčleněná a taková domácká. Možná je to tím, že jsem tu byl poprvé už v roce 1997 a to se ještě topilo na každém pokoji zvlášť, ale i ostatní si na konci budovu pochvalovali. Takže asi kouzlo místa. Po té co jsme se ubytovali a najedli, jsme si něco zahráli a začali se ladit na běžky. Sněhu bylo dost a přesto, že lehce tál a byl měkký, tak bylo na co vyrazit.

Letos jsme přijeli v docela obnoveném složení a tak bylo plno lidí, kteří potřebovali na běžkách učit a tak bylo jasné, že místo dlouhých túr budeme spíše jezdit na okruhu v Bedřichově a na sjezdovce učit plužit a zatáčet při sjezdu a podobně. Kilometrově spíše slabší tábor, ale zase co investujeme do výuky dnes, se nám v příštích letech vrátí na túrách. Hurá do toho a …, však to znáte.

Každý den běžky, statečné malé holky, které se každý den překonají a naučí se něco navíc. Večerní nechuť dělat cokoli, protože to byla fuška, mráz, který udělal ze sněhu rovný beton, zamračený celý týden. Bolí ruce, nohy, záda. Plno zážitků a dobré party. To vše k tomu patří.

Zhruba uprostřed jsme potřebovali odfrknout a tak jsme vyrazili do Zoo Liberec. Super, super, super. Mimochodem pokud jste ještě nezažili restauraci na nádraží, kde se dá najíst dobře, hodně a za pár korun, tak Liberec je to správné místo.

Myslím, že kdyby se nám nestalo, že nás přepadla střevní viróza, tak bych mohl říct, že to byl jeden z nejlepších Zimáků. Hlavně běžkařsky. Zlepšení všech bylo enormní a malé holky jezdily na konci opravdu dobře a svou rychlost zdvojnásobily. 

Trochu mne mrzí, že jsme neměli prašan, taky, že jsme se museli u některých prát s nesamostatností a doufám, že to napraví, ale nejvíc mne mrzí, že díky viróze se nedostalo na závěrečné blbnutí na sněhu a hraní. Byli jsme opravdu úplně mrtví a tak jsme s radostí, snad poprvé, přijali televizi a koukali na biatlon.

Příští rok Stříbrné hory u Rýmařova a s nimi i Jeseníky. Už se těším.

Hodnocení článku

Článek zatím nikdo nehodnotil.

Autor článku:
Maco

Členem oddílu 34 let

Velký kávomil obdařený božskou trpělivostí.