Anna Mencnerová
Ania

Letní kemp na Janíkově sedle

Začátkem července 2021 jsme se společně vydali na jednu z našich oblíbených chalup - Hájenku na Janíkově sedle a užili si tak společný týden plný her, ale i vzdělávání v přírodě v okolí Kopřivnice.

Náš tříčlenný instruktorský tým - Maco, Kufi a já - Ania, jsme tento týden pojali jako možnost skloubit příjemné s užitečným. Kufi se zaměřil na poznávání okolní přírody - sběr a poznávačka bylin a dřevin, stejně jako zvěře. Maco byl náš šampión v poznávání hvězd, souhvězdí, ale i mistr nečekaných her. Zatímco Ania se zaměřila především na rozvoj kreativního myšlení i konání, které bývalo po dlouhá léta opomíjeno.

 

No a takto odhodlaná a motivovaná naše trojka vyrazila vstříc nástrahám života. To ještě ovšem nemohla tušit, s čím se bude muset potýkat...


Typicky, jako na každou akci, jsme vyjeli hned z rána z Třince vlakem tentokrát směrem do Kopřivnice. Nějak jsme se doklepali z centra až mezi kopečky, kde se vznášelo naše týdenní zázemí a zabydleli se. První den, stejně jako všechny ostatní měl být plný her a zábavy a zakončený pozorováním noční oblohy no a v konečném výsledku to byl jediný den, který odpovídal představě - až na večerní hvězdičky, které nebyly realizovány kvůli nepřízni počasí. Již tohoto večera za námi, zkušenými vedoucími, došel Krtek s bolestí břicha, tak jsme ho poslali si lehnout s iluzí, že ho to do rána přejde. Nepřešlo. V noci se nám pozvracel a udělalo se mu hůř.


Nový den, nový začátek, Krtek stále ležel na posteli a do dění se nám přidala Veve. Tohle dítě si také stěžovalo na bolest břicha, hlavy a celkovou slabost. S naivní domněnkou, že jsou děti jen po takřka dvou letech nicnedělání odvyklé na jakoukoliv fyzickou zátěž jsme nechali Veve ležet stejně jako Krtka a pokračovali podle plánu. Třetí den hned z rána už jsme měli na kontě dvě pozvracené děti, ale šlo se dál. Ve středu k večeru se nám pozvracel Myšák, alergický na laktózu, kterou omylem snědl a byla perfektní záminkou pro tento úkon. Všechno bychom si to byli bývali odůvodnili jinak, nebýt Toma, který náš zvracecí tábor vyvedl z omylu v noci, když vyvrhl svůj oběd i večeři a prokázal tak virózu, kterou jsme si celou dobu nechtěli připustit. No a tak jsme z tábora odjížděli s těmito 4 již naštěstí vyléčenými nemocňáky a silnou touhou nepřidat se k nim.


Mimo jiné jsme se za tento týden naučili poznávat spoustu rostlin, zahráli nespočet her, prošli snad všechny možné stezky po okolí, vytvořili několik výtvarných děl a jednou jedinkrát (ve čtvrtek) pozorovali hvězdy. Proto považuji tuto akci za úspěšnou, byť zdravotnicky náročnou.


Tak poznání zdar a na virózy bacha.


Zatím zde nejsou žádné komentáře.

Pro vložení komentáře se musíte nejprve přihlásit.