Anna Mencnerová
Ania

Oddílové Vánoce jak se patří

Po roční koronové pauze se nám konečně povedlo zase uspořádat tradiční oddílovou akci a to zase poněkud nezvyklým způsobem.

V pátek večer se dva benjamínci-vedoucí - já (Ania) a Losos společně se 17 dětmi a 4 vlky vydali autobusem směr Košařiska a následně si to vyšlápli na Kyčeru. Výšlap trval zhruba čtyřicet minut - jelikož nás poháněl adrenalin spojený s nočním dobrodružstvím a neúprosný hlad. Všichni si cestou vyzkoušeli jak jim fungujou čelovky a až když jsme dorazili na Macem-vytopenou chatu, která měla elektřinu z autobaterie, všichni pochopili proč bylo třeba čelovky vyzkoušet. Jak rychle se Maco objevil, tak rychle zase zmizel, ale za nemalou chvíli ho přišel nahradit další benjamínek - Dano, a tak jsme se pustili do vaření guláše.

Obal tvrdil "za 10 minut můžete servírovat", no my jsme se řídili tomíkovským pravidlem (10? dáme minimálně 20!) a guláš jsme připravovali až do půlnoci... Všechny děti už byly vyhladovělé, proto rychle zblajzly, co jim osud naložil a poslušně utíkaly spát. Proto tuhle vařící taktiku na mírném ohni považuji za výhodnou - člověk alespoň ušetří hlasivek na večerním zpívání. :)

Druhý den znám z perspektivy kuchyně, ale co kluci povídali, venku se hrálo o 106. Všichni si užívali sněhu a mrazu - dopoledne i odpoledne a soutěžili ve všemožných hrách, ale hlavním bodem dne byl večer. Na ten už se objevil jak Maco, tak Kufi. Děti dostaly již tradiční úkol nacvičit divadlo, zatímco vedoucí se pustili do příprav rautu a atmosféry. Kufi s Lososem uřezali větev, na kterou Maco pověsil alobalové a ubrouskové ozdoby (ano zcela jsme zapomněli přinést zdobení, takže se improvizovalo), dál se větvičky mohly pyšnit čerstvými pomeranči a od dětí jsme si vypůjčili čelovky, takže místnost, pomocí červených světýlek, nabyla atmosféry raz dva. Pak už jsme si jen vychutnávali jeden druhého. Shlédli jsme divadla, rozdali si dárky a až do večera zpívali až nás z toho únava semlela. Odvážlivci se ještě vyhecovali do otužování v "bazéně", ale jinak se všichni postupně odebrali do hajan.

V neděli už nás čekal jen úklid chaty, procházka a pár her a nakonec výprava na autobus, která nám bez nočního adrenalinu zabrala přes hodinu a půl...


Tak zase za rok, doufám, že se nás objeví třeba i víc a zase si to spolu takhle pěkně užijeme :)




Komentáře pro tebe nejsou viditelné.

Vkládání nových komentářů pro tebe není povoleno.