Miroslav Bujnoch
Miro

InsAk - zimní přechod

Běžkařský přechod Polana->Kusalíno za světla i po tmě

Den 1.

Maco, Kufi, Stračena a Dano se sešli v 7:50 v Třinci aby nakoupili zásoby na následující 3 dny. Asi jim to šlo od ruky, protože už 8:19 ujížděli z Třince směr Ostrava a právě tam jsem se k nim připojil Já, Miro. V Ostravě jsme nasedli na vlak do Frýdlantu nad Ostravicí a odtamtud autobusem na Třeštík, kde jsme byli před půl 12. 

Vylezli jsme pěšky na kopec nad chatou, což se ukázalo jako dobrý tah, jelikož cesta byla částečně pokryta ledem, takže by to na běžkách bylo spíš trápení, ale to mělo teprve přijít. Když už cesta před námi vypadala lépe dali jsme sváču a nahodili běžky. Nikdo z nás nemazal, protože “Na ten kousek se to neoplatí”.Nejvíc toho litoval asi Kufi, kterému to do kopce dost podkluzovalo a vzhledem k nalomené tyčce si rukama mohl pomáhat tak na 50%. Dalo by se čekat, že při sjezdech bude mezi prvními, ale nebylo tomu tak. Protože jsme nebyli zvyklí na větší nálož na zádech, přišly i první pády. 

Nakonec jsme kolem 13. hodiny dorazili na Polanu. Zatopili jsme ve spodní chatě, dali si teplý čaj z termosek a zbytek svačiny. Zbytek dne jsme strávili hraním BANG! a Timeline, pitím kávy, čaje, dali jsme si chutnou večeři, a jak rozmrzala chata, tak jsme rozmrzali i my. Dobrou noc.


Den 2. 

6:00 budíček. Všichni bryskně vyskočili ze spacáků až na Maca, který “čekal na druhé zvonění”. Údajně zvyk ze školy, ale co si budeme nalhávat, nikdy nebyl ranní ptáče. Rychle nachystat snídani, uvařit kafe, čaj, sbalit se, namazat běžky (volba padla na růžový vosk). Úklid, zamknout, a mohlo se jet. 

Prudký stoupák od chaty jsme vyšli pěšky, protože minule na něm kluci nabrali první výrazné časové manko. Dobře jsme udělali. Za chvilku už jsme nasazovali běžky a mohlo se jet. Kufi opět trpěl, ikdyž jsme namazali. Možná to nakonec nebude mazáním, ale tím, že běžky 190 na jeho výšku a váhu prostě nejsou stavěné. Opět se držel spíš v zadní části naší skupinky. První sjezdy, první valašské louky a první krásné výhledy. Sněhu je jen pár centimetrů nad sjízdností, takže každý pád dost bolí. Místy byla v lese totální ledovka, takže se nedalo jet vůbec a my byli nuceni sundat běžky a jít po svých. Sjezd před občerstvením na Jezerném už byl z těch, kdy se více vyplatilo jet lesem. Naštěstí následovala další louka a tím i vyšší vrstva sněhu. Na vyhlídce Hutisko-Solanec jsme byli lehce po 10. hodině. Udělali jsme si krátkou zastávku, pokochali se výhledem, dali si čaj a mohlo se jet dál směrem na Soláň. Kousek před Solání se značka napojila na cestu, což jízdu opět trochu ztížilo Takže když to bylo možné, jeli jsme opět po louce. Za zdolání první čtvrtiny cesty jsme se odměnili vydatným obědem v hotelu Čarták. 

S novými silami jsme se mohli vydat vstřic zbytku naší trasy. Běžky jsme nasadili až po přibližně 200 metrech, kdy jsme narazili na první louku. Cestou jsme se potkali s trojicí “turistů”, kteří byli vydatně posíleni alkoholem, tak snad dorazili do svého cíle a nerozhodli se vyzkoušet na sobě zimní spánek. Kousek za Vsackou tanečnicí se už začalo smrákat a ani sněhové podmínky už nebyly takové, aby se dalo jet. už kus cesty šel Kufi pěšky, takže byl dobrým ukazatelem našeho tempa. Co jsme nabrali na sjezdu, tak na tom nás dohnal do kopce. Obuli jsme tedy pohorky, připli běžky na batohy a dál jsme pokračovali pěšky. Před Vsackým Cábem jsme už zatměli úplně. Na Cábu jsme si dali posílení na poslední etapu. Kousek jsme šli po cestě, ale za chvilku už jsme zahnulli do lesa, kde nás čekala ledovka. Po tmě, to je panečku něco. Cítíme, že už se blížíme ke Kusalínu, ale ty louky jsou po tmě nekonečné. S Macem jsme to jako starší kusy jistili zezadu, takže když jsme zahlédli chatu osvětlenou čelovkami, veděli jsme, že pro dnešek máme splněno. 19:30 jsme tedy dorazili na Kusalíno. 

Zapli jsme elektřinu a dva nejmladší koně jsme poslali pro vodu. Mezitím jsme zatopili v kamnech a zapli přímotopy. Nejdříve jsme uvařili kafe a čaj a pak jsme uvařili večeři Rozvěsili jsme věci na usušení a zmoženi zalehli do spacáků.


3. Den

Budíček byl opět stanoven na 6:00, ale vzhledem k tomu, že vlak ze Vsetína jel až 14:10, tak jsme si ochotně přispali. Po tom, co už jsme opravdu vstali uvařil Kufi čaj a kávu, Stračena se chopil tvořivého krájení chleba, při kterém uplatňoval pravidlo, že žádné dvě plochy nesmí být rovnoběžné. Vzhledem k časové rezervě jsme po snídani strávili nějakou tu hodinku hranim BANG! Kolem 9 hodiny jsme se vrhli na balení a následný úklid. Venku se mezitím střídal déšť a sníh, takže jsme doufali, že na nás vyjde ten sníh, nebo nic. Nezbylo než navařit čaje do termosek, doladit úklid a můžeme vyrazit. 

Cesta do Jasenice byla opět zážitek, protože kromě větví skrytých pod sněhem, na kterých to hezky klouzalo, jsme narazili i na pár zátarasů z pokácených stromů. Pak už jsme jen po rozorané cestě došli na autobusovou zastávku a hurá na Vsetín. Tam jsme si zašli na oběd v podobě kebabu. Následné čekání na vlak jsme si zkrátili, jak jinak než BANGem a ve 14 jsme už nastupovali do vlaku směr Hranice. V Hranicích jsme přestoupili na EC Ostravan. Já jsem vystoupil ve Svinově a zbytek výpravy pokračoval do Třince. 

Zbývá otázka, zda se dá takový přechod zvládnout v úseku Polana->Kusalíno za světla. S vyjetím lehce po rozednění, lepším sněhem a možná trochu lehčím batohem by to zajisté vypadlo jinak. Tak snad si to zase napřesrok vyzkoušíme. Ať už na stejné trase, nebo na jiné.


Komentáře pro tebe nejsou viditelné.

Vkládání nových komentářů pro tebe není povoleno.