Kateřina Macurová
Kama

Výlet za k(K)lauz(s)em

Původně měli jsme mít běžky, ale počasí nedovolilo, tak jsme šli pěšky. Ale i tak jsme si výlet užili a pěkný den na horách prožili.

Na výlet sešli jsme se na autobusové zastávce z rána,

a pro mě hned, přišla velká rána.

Asi proto, že pozdě jsem na sraz přišla,

tak karma si mě prostě našla.

Totiž bus, který na Idosu jsem našla, v jízdním řádu nevidíme,

Maco klidnou mysl má, prý jiný výlet vymyslíme.

No, mě už teda dost stoupá krevní tlak,

radši místo busu, měla jsem naplánovat vlak.

Tak čekáme do 9:39, jestli něco pojede,

snad dopravní prostředek, který potřebujeme přijede.

Nakonec nějaký autobus se řítí,

v duchu jásám, na ceduli Bystřice žel. stan. svítí.

Tak to se mi tedy ulevilo velice,

ale i tak jsem zralá na panáka slivovice.

 

Cesta na Paseky-konečnou proběhla už klidně,

první kroky výletu, však nepůsobily příliš vlídně.

Na úvod velmi prudké stoupání,

bylo slyšet i sem tam nějaké mamrání.

Ale odměnou nám nahoře bylo,

všudypřítomné krásně sněhové bílo.

A tak Maco navrhl koulovanou hrát,

každý z účastníků byl za tenhle nápad rád.

Po bitvě začaly mít děti hlad,

nezbývalo než svačinku od maminky si dát.

A pak v pohodovém tempíčku,

sem tam hodit po někom kuličku,

dojít pěkně na Filipku,

na teplou, vydatnou polívku.

Na chatě, ale bylo lidí kupa

a i my jsme byli celkem tlupa,

tak nezbývalo nic jiného než ven se posadit,

to nemohlo nás, ale vůbec nijak rozladit.

Dali jsme si fazolačky, boršče i langoše,

odpadky pak hodili spořádaně do koše

a směrem k hájence vyrazili,

po pár set metrech jsme se ale zarazili!

Vypadá to, že sešli jsme trochu z trasy,

já se do toho nepletu, jednako mám blonďaté vlasy.

Maco zavelel, vracíme se zpátky na hřeben,

uff, už pokračujeme správným směrem.

Nesmí chybět ani hraní čísel,

borec, kdo tuhle hru vymyslel.

Sice pak těžko je vytahovat některé ze srázu,

byli jsme rádi, že nikdo nepřišel k úrazu.

Sníh pěkně lepil, cesta byla z kopečka,

začala se tedy válet na sněhuláka kulička.

Po chvilce další, koule byly to obří,

ty nezvedli by na sebe, ani kluci od řeky Bobří.

A tak vznikla jednorožec housenka,

nebyla to žádná drobná dívenka.

Jedna velká koule zbyla nám na lavinový pokus,

pro jeden smrček byl to bohužel funus,

ale názorně alespoň viděly děti,

že těžký sníh může způsobit oběti.

Po cestě ještě jsme klauze potkali,

ne, bývalého prezidenta, abyste si mysleli,

ale klauze s písmenem zet,

sloužil, aby dříví mohlo do údolí sjet.

Když ke konci naší trasy jsme se blížili,

někteří už se sotva plížili,

pohled ale rozzářil jim bus na zastávce,

čekali jsme pak už jen krátce.

Do autobusu vzadu si pohodlně sedli,

zbytky svačin jsme si ještě snědli.

V Bystřici opět nastoupili jsme do vláčku,

ten málem vyklopil nás, když projížděl zatáčku.

Ale nakonec jsme vše ustáli

a do Třinec Centrum jsme se dostali.

Tam jsme se všichni rozloučili,

a tím náš společný čas ukončili.

Komentáře pro tebe nejsou viditelné.

Vkládání nových komentářů pro tebe není povoleno.