Běžky, běžky, konečně běžky: Javorový - (Ostrý) - Tyra
Napadal sníh, a tak toho bylo potřeba využít. Ještě před Zimákem si zajdeme s partou nadšených běžkařů na trasu Javorový Ostrý Tyra provětrat faldy a lyže. Dohromady jsme jeli v patnácti lidech. Já, Helča a Vašek jako statní dozorci a v roli statného potaha Kama. S sebou jsme vzali Báru, Anet, Dashu, Fildu, Kryštofa, Štipku, Domiho, Maky, Maju a v neposlední řadě Naďu.
Na srazu nás ještě nebylo tolik, někteří se rozhodli nastoupit až na lanovku, a tak jsme je potkali až tam. Už v busu bylo veselo a bylo vidět, že se každý těší, a už se vidí na krásné bílé stopě, hlavně pak při svištícím sjezdu z hor do údolí.
Nejdříve nás však čekala lanovka a povinných 20minut mrznutí. Uf je to za námi a teď se jenom rychle rozhýbat. Kama zajistila lehkou rozcvičku z které hned Bára s Anet utekly a raději se třepaly zimou. Rozcvičeno, zahřáto, namazáno a nasazeno, může se vyjet. Zprvu nás čekala příjemná cesta mírně nahoru a dolů na které jsme se trochu rozjeli a opravili nedostatky ve výzbroji. Následoval sjezd k traverzové cestě na Ostrý. Super zkouška našich holení, které dostaly plužením zabrat. Následovala krásná traverzová cesta na Ostrý, plná smíchu, krátkých sjezdů a zasněženého okolí. Bohužel bez výhledů, protože bylo mlhavo.
Tuto idylku narušovaly jenom tři věci. Absence krásné projeté stopy, kde jsou ty časy, kdy zde bývala krásná stopa projetá rolbou. Druhou vadou na kráse byly úseky rozježděné lesní technikou. Vždycky mě fascinovalo, že všude se Lesy ČR umí dohodnout s regionem a do stop se nezasahuje celou zimu a hlavně se vyčlení cesty na kterých se dělání stop umožní, jenom u nás na tom našem GONAPU to prostě nejde. No a konečně je tady třetí vada na kráse, a to bylo to, že to Nadi fakt nešlo. Až někde v půlce z ní vylezlo, že jí dřou boty a asi má puchýře. Proběhlo lepení a pak už to bylo trochu lepší. Škoda, že se nenahlásila hned. TAKŽE AŽ VÁS BUDE DŘÍT BOTA HLASTE HNED.
Časově bychom už Ostrý nedali a tak ještě před Ostrým uhýbáme na sjezd do Tyry. Super, paráda, trochu strach z pádu (přece jen sněhu znatelně ubývalo), ale nakonec se dole scházíme všichni vysmátí a plní dojmů.
Už se těším na Zimák.
Odstranění komentáře