Po stopách čolka karpatského

Je skoro půlka března pomalu se začalo ozývat jaro, skvělý čas na to, abychom se seznámili s obojživelníky a pokusili se naučit poznávat živočichy, kteří se zanedlouho začnou objevovat v okolních tůňkách. To by to ale nesměla být akce semnou! Bylo jasné, že jestli se má během týdne zkazit počasí, bude to v den mé akce, a taky se stalo. Zima neřekla své poslední sbohem, a maličko nás potrápila.

Naše jedenáctičlenná expedice vystoupila na zastávce Horní lomná, koupaliště. Hned v úvodu jsme si něco rychle řekli o obojživelnících, ať víme, s kým budeme mít dneska tu čest. Vydali jsme se kousek směrem ke Kyčmolu, abychom si ukázali na třech tůních, kde obojživelníci „bydlí“. Řekli jsme si jaké parametry je dobré znát (hloubku, teplotu, zastínění, lokalitu, …) a hned jsme se pustili do měření jednoho z nich – velikosti. Jakmile bylo všechno hotovo, posunuli jsme se pod kostel k další tůni. Zde jsme měli i trochu střechy nad hlavou, a tak jsme to využili k menšímu občerstvení, a poznávání ocasatých obojživelníků. Ti mají samozřejmě ocas, dva páry plus mínus stejně velkých končetin a u nás se můžeme potkat například s mlokem skvrnitým, čolkem velkým, č. obecným, č. horským a č. karpatským.

Abychom nezmrzli na místě, vydali jsme se dál směr Lačnov – Slavíč – Kamenitý. Šli jsme nejspíš ověřit, jestli se skrz průsmyk Caradras dá projít, jestli vůbec máme o dolech v Morii uvažovat jako náhradní trase. Zde jsme dnešní poslední výkřiky zimy slyšeli nejhlasitěji. Tisíce malých jehliček, které se nám zabodávaly do tváří, mrazivé spáry zimy, které se nám snažily dostat pod kůži. Slovy klasika „było surovo“. Ale i přes to všechno jsme si neohroženě brodili cestu dál kupředu až na Kamenitý.

Na Kamenitém jsme se znovu občerstvili, a hlavně se ohřáli. Co jsme nestihli cestou jsme si řekli při jídle, konkrétně jsme si ještě představili druhou skupinu našich obojživelníků – žáby, a jak je poznávat. Žáby mají zadní nohy o hodně delší než přední, dospělí nemají ocas, mají různé oči (vodorovné, svislé, ve tvaru srdíčka), různé hlasy a další. Ukázali jsme si obě naše kuňky, blatnici skvrnitou, ropuchu obecnou a krátkonohou, samozřejmě rosničku a rozdíl mezi skokany hnědými a zelenými.

Nakonec jsme všechno zakončili poznávačkou, kde se někteří chytali víc, někteří míň, ale za mě supr! Jakmile jsme měli hotovo seběhli jsme v prašanu dolů k autobusu a hurá domů, do tepla.

A proč zrovna obojživelníci? Obojživelníci jsou na první pohled nevábní živočichové, ale jsou velmi zajímaví! Dokážou dýchat kůží, během vývoje se mění z larev, co dýchají žábrami v dospělce, dýchající plícemi a pomáhají si kůží! Někteří vypadají jako vodní draci! Někteří jsou jedovatí! Jsou bioindikátory čistoty prostředí! Mají úžasnou schopnost regenerace, klidně jim doroste končetina!